Po hluboké hospodářské krizi a skandálu kolem Panama Papers jsou Islanďané vládními stranami znechuceni a volají po zásadní změně. Ukázují to průzkumy před sobotními parlamentními volbami, v nichž vede radikální Pirátská strana. Ta chce zlegalizovat drogy, prosazuje přímou demokracii a svobodné šíření informací na internetu. Uprchlému Američanovi Edwardu Snowdenovi by nabídla azyl. Pokud se Piráti dostanou do vlády, půjde o světové prvenství.
Islandská strana Píratar vznikla před pouhými čtyřmi lety jako protestní hnutí, jež se snažilo prosadit změnu autorského zákona. Ve stejné době vznikala antisystémová levicová hnutí jako Syriza v Řecku, Podemos ve Španělsku či pravicová Alternativa pro Německo.
Od té doby ale představila islandská Pirátská strana řadu reforem a iniciativ včetně té požadující poskytnutí azylu bývalému spolupracovníkovi americké NSA Snowdenovi, který informoval svět o špehovacích taktikách Washingtonu a v Americe mu hrozí dlouholeté vězení.
Ať lidé sami navrhují zákony, říkají islandští Piráti
Piráti se považují za progresivní a technologicky zaměřenou stranu, která slibuje, že nezavede drastické ekonomické reformy, jež by mohly ohrozit znovu vzkvétající hospodářství. Bitcoin by uznali jako legální platidlo.
Píratar věří, že nové technologie mohou přispět k větší občanské angažovanosti. Prosazuje změnu ústavy, která by umožnila „neomezené právo“ na zapojení obyvatel do politického rozhodování. Lidé by tak mohli navrhovat sami nové zákony, o nichž by se pak rozhodovalo v národních referendech. Většinu voličů Pírataru tvoří lidé do 40 let.
Lídrem strany je bývalá mluvčí WikiLeaks
Islandští Piráti nemají stálého předsedu, nýbrž se po roce střídají. V čele politického uskupení stojí 49letá poslankyně a básnířka Birgitta Jónsdóttirová, která v minulosti působila jako aktivistka a mluvčí různých hnutí, včetně místní pobočky WikiLeaks či Přátel Tibetu na Islandu.
Pirátské hnutí vzniklo v roce 2006 ve Švédsku s cílem bojovat za občanská práva, svobodný internet a reformy volebního zákona. V roce 2012 se stali čeští Piráti první podobnou stranou na světě, která získala zástupce v celostátním orgánu, když byl senátorem zvolen kandidát koalice Pirátů, Strany zelených a KDU-ČSL Libor Michálek.
V Evropě existuje řada pirátských stran, islandské se ale zatím podařilo dosáhnout největšího úspěchu. Ve volbách v roce 2013 získala strana pět procent hlasů a obsadila tři křesla v 63členném parlamentu (Althingu). Kromě Jónsdóttirové jsou v zákonodárném sboru ještě Helgi Hrafn Gunnarsson a Jón Thor Olafsson.
Piráti nechtějí do koalice s žádnou vládní partají
Nyní má šanci vstoupit do vlády, což by bylo světové prvenství. Píratar by podle průzkumu z minulého pátku volilo 22,6 procenta lidí – před vládní Stranou nezávislosti tak má náskok 1,5 procentního bodu.
Podle listu The Guardian je ale zřejmé, že žádná strana nebude mít dostatek hlasů, aby mohla řídit zemi sama. Piráti vyloučili vytvoření koalice s kteroukoli ze stávajících dvou vládních stran - tedy se středopravou Stranou nezávislosti a centristickou Pokrokovou stranou. Spojit by se ale mohli například s Levicově-zeleným hnutím, které v průzkumu skončilo třetí, a s dalšími opozičními stranami.
Jónsdóttirová podle svých slov nemá ambice stát se premiérkou – považuje to za bizarní představu. Jejím cílem je skoncovat s islandským politickým systémem, který je podle ní zcela nefunkční. „Lidé na Islandu jsou otráveni korupcí a nepotismem,“ říká politička. Svou zemi přirovnává k chladné, severské obdobě Sicílie s vládou tvořenou několika „mafiánskými rodinami“ plus jejich přáteli.
Partaji výrazně vzrostla popularita začátkem tohoto roku, kdy kauza Panama Papers ukázala, že tehdejší premiér Davíd Gunnlaugsson a jeho manželka založili offshoreovou společnost Wintris Inc. Jeho odpůrci tvrdili, že se kvůli nepřiznané firmě dostal do střetu zájmů, a masově vyšli do ulic.
Gunnlaugsson na začátku dubna rezignoval, ale skandál zasáhl Islanďany do citlivého místa. Na ostrovní stát totiž velmi tvrdě dolehla globální krize a jeho obyvatelé těžko snášejí jakékoli porušování pravidel týkající se finančních věcí, upozorňuje list The Huffington Post.
Na Islandu došlo v roce 2008 ke kolapsu tří předních bank, akciový trh klesl o 97 procent a hodnota měny na polovinu. Nakonec se dokázal z krize oklepat. V roce 2017 očekává 2,4 milionu návštěvníků, nezaměstnanost klesla na něco málo přes tři procenta a ekonomové předpovídají, že ekonomika země příští rok poroste o 4,3 procenta.
Islanďané nevěří bankéřům ani zákonodárcům
Nepřátelství obyvatel vůči státním a finančním institucím ale přetrvává. Podle průzkumu Gallupova ústavu má důvěru v národní bankovní systém jen 12 procent z nich a pouhých 17 procent dotázaných věří parlamentu.
Právě k Pirátské straně, která slibuje přímou demokracii a transparentnost, se s nadějí upírají zraky Islanďanů nespokojených se současným systémem. Bezprostředně po desetitisícových protestech spojených s kauzou Panama Papers ji podporovalo dokonce 43 procent lidí.
