S nedostatkem vody se ročně potýká přes dvě a půl miliardy lidí. Každý sedmý člověk k ní nemá přístup vůbec. Stojí za tím rozrůstání měst, ale i změny klimatu. Metropole od Říma přes Peru až po Káhiru se proto snaží najít alternativní cesty, jak s vodou nakládat.
Třeba bohaté čtvrti v Limě v Peru využijí na 450 litrů vody denně, což představuje pětinásobek spotřeby doporučené Světovou zdravotnickou organizací. Zásobovat devítimilionovou metropoli vodou přitom vyžaduje obrovskou dřinu a velké náklady. „Je to velmi náročné a drahé. Proto bychom rádi apelovali na občany, aby vodu začali používat zodpovědněji,“ prohlásil ředitel limských vodáren Rudecindo Vega.
Po Káhiře je Lima druhé největší město světa, které vyrostlo v poušti. Závisí na systému koryt čerpajících vzácnou tekutinu z 200 kilometrů vzdálených andských jezer. Ta se ale cestou kontaminuje, a tak musí projít čtyřikrát čističkami.
Organizace Peruánci bez vody se nyní rozhodla maximálně využít vlhké podnebí, když mlhu zachycuje speciálními sítěmi. Nasbíraných až 400 litrů vody denně slouží ke sprchování, mytí nádobí či zavlažování.
Alternativní způsoby nakládání s vodou se snaží vymyslet i egyptská metropole. Nejrychleji rostoucí populace na světě svižným tempem zastavuje úrodnou půdu. Někteří zemědělci tak vkládají naději do hydrofarem. Pěstování zeleniny přímo ve vodě paradoxně snižuje její spotřebu oproti běžným farmářským metodám o 90 procent.
„Naše společnost bude nucena přesunout hospodářství do pouště. Až to uděláme, spotřebujeme veškerou dostupnou vodu, takže za 40 nebo 50 let už žádnou nebudeme mít a tedy nebudeme moct nic pěstovat. Nebo můžeme začít hledat způsoby, jak získat víc plodin tím nejmenším možným vyčerpáním zdrojů,“ uvedl šéf egyptských hydrofarem Amr Bassiouny.
Nedostatek vody je strašák velkých měst skrze kontinenty. Aspoň jeden měsíc v roce se dotkne skoro tří miliard lidí na planetě. Rostoucí populace ve městech ale není jedinou příčinou. Roli hraje rovněž změna klimatu - málo deště - znečištění vodních ploch - ale i neschopnost vlád organizovat vodní infrastrukturu a investovat do ní.
Zatímco bohaté země Blízkého východu řadící se mezi ty nejsušší vůbec nalévají peníze z ropného průmyslu do čističek mořské vody, jemenské Saná drží prvenství v největší nouzi o vzácnou tekutinu. Více než polovina obyvatel bere vodu z cisteren, což je až desetkrát dražší než z kohoutků. Dvě třetiny vody přitom prosákne špatným potrubím.
Problémy s vodou se ale už dávno netýkají jen pouštních oblastí. Extrémní sucho v Římě od června donutilo italskou metropoli utáhnout legendární pítka. Nebezpečné vysychání nádrže, která město zásobuje, dalo vzniknout i scénářům pitné vody na příděl. „Poptávka po vodě ze strany Římanů neklesá. Jediný způsob, jak ven z tohoto začarovaného kruhu, je přizpůsobit se potřebám a kapacitě zdrojů,“ podotkl geolog David Rossi.
Před důsledky klimatických změn bijí na poplach i Španělé, kteří za poslední dvě desetiletí v průměru ztratili pětinu zásob sladké vody. Celkem osmdesát procent jí padne na zavlažování polí. Pokud nenajdou rovnováhu mezi zdroji a jejich spotřebou, hrozí podle ekologů zemi kolaps.
