Albánci si nevědí rady s vlastní minulostí. Svědčí o tom nejen názory historiků, ale rovněž způsob nakládání s architektonickým dědictvím z totalitních dob. V hlavním městě Tiraně chátrá řada budov, které nechal vystavět minulý režim. Patří k nim i jeho kdysi velkolepé muzeum. Nebýt protestů, slavná Pyramida by již byla srovnána se zemí.
Podle badatelů, kteří pátrali v odtajněných archivech, nechal albánský totalitní režim Envera Hodži popravit šest tisíc lidí, z toho stovky žen. Většina spisů má stejný závěr: trest smrti zastřelením či oběšením za zločin proti státu.
„Režim byl nesmírně tvrdý a divoký, pronásledoval a mučil spoustu lidí a celou zemi uzavřel do naprosté izolace,“ konstatoval výkonný ředitel nadace Qendra Ura Ergys Gezka. Důstojníci Sigurimi, jak se tajné službě říkalo, zatýkali třeba jen kvůli tomu, že se člověk hlásil k víře, jedno které. Falešná obvinění byla na denním pořádku.
Cely i výslechové místnosti si nyní lze prohlédnout v podzemním krytu, který si vláda zřídila v 80. letech ze strachu před válkou nebo převratem. V dobách nouze se zde měl schovat ministr vnitra. Tajný komplex propojovala s okolním světem jediná chodba končící ve sklepě ministerstva.
Když se Albánci dozvěděli, že kryt existuje a že v něm bude expozice, řada z nich nejásala. „Albánská společnost zatím není připravená čelit své vlastní minulosti a zamyslet se nad významem kolektivní paměti. Část by chtěla prostě vymazat všechno, co se za vlády komunistického režimu stalo,“ poznamenal Ergys Gezka.
Co s Hodžovou Pyramidou?
Otázka, jak naložit s dědictvím neslavné minulosti, neleží jen v podzemí. Po smrti diktátora Envera Hodži nechala jeho dcera v srdci Tirany postavit okázalé muzeum obložené italským mramorem, jako poctu otci i komunismu. Dva roky po otevření památníku se režim zhroutil.
Mladší Albánci si Pyramidu pamatují spíše jako noční klub. „Byl nesmírně oblíbený. Jezdila sem spousta lidí z okolí, turisti i obyvatelé Tirany,“ vylíčil Tyraňan Pjetër. V prvních letech svobody se tu v Hodžově muzeu konaly i výstavy a konference, během války v Kosovu dokonce sloužila jako velitelství sil NATO.
Postupně se však Pyramida proměnila v prázdnou a sešlou připomínku překotné balkánské historie. Mramor je dávno pryč a z budovy zbyla ruina. Albánci se nemohou shodnout, zda by jedna z dominant Tirany neměla úplně zmizet.
Demolici už jednou schválil parlament. Pozemek na dohled od úřadu vlády chtěl využít pro své nové sídlo. Odpor tisíců lidí budovu zachránil a nakonec se jí ujalo město. „Celou stavbu chceme znovu oživit. Měla by zase sloužit umění, kultuře, mladým lidem a také jako technologické centrum,“ představuje si ředitelka odboru kulturního dědictví a turismu městské rady Tirany Mirella Kocollariová.
Radnice neskrývá, že pomníky minulého režimu k Tiraně zkrátka patří. Tak jako římské památky a mešity. A brzy se k nim připojí mrakodrapy, které jsou právě ve výstavbě.
