Štrasburk - Sacharovovu cenu za lidská práva dnes ve Štrasburku osobně převzal kubánský disident Guillermo Fariñas. Stalo se tak téměř tři roky poté, co mu byla cena v roce 2010 udělena. Tehdy mu ale komunistický režim na Kubě nepovolil vycestovat. Jednapadesátiletý psycholog, nezávislý novinář a disident Fariñas, který má za sebou na protest proti věznění politických odpůrců více než dvě desítky hladovek, byl na cenu nominován ve jménu všech, kdo na komunistické Kubě bojují za svobodu a lidská práva.
Teprve letos v polovině ledna začala na Kubě platit novela migračního zákona, díky které už Kubánci nepotřebují k opuštění ostrova výjezdní doložku, ale stačí jim pouze pas. Ten také tehdy mnozí kubánští disidenti konečně získali.
Změny, které se na Kubě dějí, ale nejsou nijak zásadní, uvedl Fariñas. Jde podle něj jen o kosmetické úpravy. „Je to velká lež. Režim se tak ale snaží přesvědčit demokracie na celém světě, aby začaly podporovat zkrachovalou kubánskou ekonomiku,“ prohlásil kubánský disident. V zemi se i nadále zatýkají političtí odpůrci bratrů Castrových. Podle Fariñase bylo na Kubě v roce 2010 „pouhých“ 38 politických vězňů, nyní jich je 101.
On sám byl zadržen mnohokrát a počítá s tím, že si pro něj kdykoli mohou opět přijít. „Četl jsem knihu Václava Havla Moc bezmocných, kde píše, že my disidenti vždycky musíme mít připravený zubní kartáček a pastu, kdyby přišli. Já to mám,“ říká kubánský bojovník za lidská práva.
Ocenění nazvané po ruském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi udělují europoslanci každoročně od roku 1988. Prvním nositelem se stal bývalý jihoafrický disident a exprezident Nelson Mandela, o rok později byl oceněn československý politik Alexander Dubček. V minulosti získala ocenění i barmská disidentka Do Aun Schan Su Ťij, předák běloruské demokratické opozice Aljaksandr Milinkevič nebo mezinárodní organizace Reportéři bez hranic.
Za uplynulých dvacet let držel více než dvacet protestních hladovek a často skončil ve velmi kritickém stavu na pokraji smrti. Stejně by ale do toho šel znovu. „Zakladatelé kubánské opozice dali během boje za demokracii všechno, někteří i život. A nikdy toho nelitovali. Já nedělám nic výjimečného. Navíc po tolika letech v opozici už není cesty zpátky,“ uvedl Fariñas. „Přežít, či nepřežít je součástí našeho boje. Jestli Bůh bude chtít, uvidím demokracii na Kubě. Jestliže nebude chtít, tak ji neuvidím. Bůh ví, co dělá,“ uzavřel.
„Guillermo Fariñas je jedním z nejhlasitějších a nejodvážnějších bojovníků za svobodu na Kubě. Je tím, který říká věci přímo, jak si myslí, bez ohledu na osobní následky,“ uvedl český europoslanec Edvard Kožušník, který disidenta na cenu nominoval. Co stálo za tehdejší nominací? „Tehdy byla ta situace velmi emocionální, Fariñas držel hladovku kvůli svému kolegovi Orlandu Zapatovi, který při hladovce zemřel, a začalo se proslýchat, že i on je na tom velice špatně, takže jsem to bral spíše jako aktivitu na záchranu jeho života než udělení nějaké ceny,“ dodal Kožušník.
