Oradour-sur-Glane (Francie) - Německý prezident Joachim Gauck dnes společně s francouzským prezidentem Françoisem Hollandem navštívil francouzskou obec Oradour-sur-Glane, kde nacističtí vojáci v červnu 1944 usmrtili 642 civilistů. Gauck sem zavítal jako první hlava německého státu, vesnicí jej provedl jeden z mužů, kteří masakr přežili. V projevu Gauck poděkoval pozůstalým za „vůli k usmíření“ a připomněl další místa masakrů včetně Lidic.
Gaucka dnes po vesnici, která byla jako memento válečných hrůz ponechána v děsivě působivých rozvalinách, provedl jeden z přeživších masakru, 88letý Robert Hébras. Oba prezidenti ho v ruinách místního kostela na úvod návštěvy pevně drželi za ruce. Hébras provází návštěvníky Oradouru tímto místem již několik let.
Ve svém projevu Gauck třem zbylým přeživším a pozůstalým po obětech poděkoval za to, že Němcům svou vůlí k usmíření vyšli vstříc. „Toto místo a jeho obyvatelé byli vyhlazeni barbarským, do nebe volajícím zločinem,“ prohlásil Gauck a vyjádřil hořkost nad tím, že pachatelé těchto hrůz nebyli potrestáni. „Ale ze seriózního vyrovnávání se s těmito hořkými dějinami lidé v Německu čerpali sílu k tomu, aby mou vlast proměnili v dobrou zemi,“ prohlásil Gauck. Dnešní Německo podle něj nechce být nad nebo pod jinými zeměmi a „chce Evropu budovat, nikoli ovládat“.
Joachim Gauck:
„Pro každého Němce je těžké sem přijít. Nezáleží na tom, kolik času uběhlo.“
„Na Oradour a další evropská místa zvěrstev a barbarství nikdy nezapomeneme,“ prohlásil také Gauck a jako příklad jmenoval mimo jiné české Lidice, které nacisté vypálili 10. června 1942 a které loni v říjnu navštívil rovněž jako první německý prezident při podobném gestu usmíření. Také další takové místo už Gauck navštívil: letos v březnu to byla toskánská vesnice Sant'Anna di Stazzema, kde jednotky Waffen-SS v roce 1944 vyvraždily nejméně 560 lidí.
Německá divize SS „Der Führer“ 10. června 1944 při přesunu na sever Francie k boji proti vyloděným silám spojenců v Normandii obklíčila obec Oradour-sur-Glane v kraji Limousin, vyvraždila téměř všechny její obyvatele a srovnala vesnici se zemí. Podle některých informací se jednalo o odplatu za únos německého důstojníka, podle jiných zdrojů ale byli příslušníci odboje v jiné vesnici nedaleko odtud. Většina obětí masakru byly ženy a děti; mnohé z nich byly nahnány do místního kostela, kam nacisté nejprve vhodili granáty a poté budovu zapálili. Muži ze vsi byli zamčeni ve stodole, nacisté jim rozstříleli nohy, pak je polili petrolejem a zapálili. Zmasakrováno bylo 642 obyvatel vesnice, z toho 205 dětí mladších 15 let. Podařilo se přežít jen šesti obyvatelům vesnice, z toho jsou tři dosud naživu.
Velitel nacistické jednotky padl o několik dní později v Normandii. Mrtvý prokázal Němcům poslední službu - veškerá vina za hrůzný masakr se svalila na něj. Pozůstalí oradourských obětí se s tím dlouho nedokázali smířit.
Francouzská a německá média dnes připomínají obdobné usmiřovací gesto z roku 1984, kdy se tehdejší francouzský prezident François Mitterrand a kancléř Helmut Kohl společně poklonili obětem první světové války ve Verdunu.
Muž, který přežil, provází návštěvníky po Oradouru dodnes
Robert Hébras provázení návštěvníků po vesnici nikdy podle svých slov nechápal jako pouhou rutinu. „Vždycky mě to znovu dojímá,“ říká při pohledu na spálené zdi svého rodného domu. Jeho matka a sestry zřejmě zahynuly s ostatními v místním kostele, kam nacisté zavřeli 457 žen a dětí. Tehdy devatenáctiletý Hébras byl zavřený ve stodole a za svůj život vděčí kamarádovi, pod jehož mrtvým tělem se schoval před střílejícími vojáky. Unikl spolu s dalšími čtyřmi muži, mezi přeživšími šesti byla i jedna žena.
„Zastavil se zde čas, aby sis vzpomněl,“ stojí na ceduli na okraji Oradouru. Ponechat rozvaliny jako memento rozhodl Charles de Gaulle při své první návštěvě vypálené vesnice v březnu 1945. Nová vesnice pak vyrostla o několik set metrů dále, Hébras se sem přestěhoval a v roce 1950 si tu otevřel autodílnu. Nikdy ho prý ani nenapadlo se odtud odstěhovat. V roce 1953 vypovídal v procesu v Bordeaux proti 21 členům SS, kteří se na masakru podíleli, o 30 let později svědčil ve východním Berlíně v procesu s bývalým velitelem SS Heinzem Barthem, který byl už v Bordeaux v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. V letech 1987 až 1991 stál Hébras v čele sdružení rodin mučedníků a zasazoval se o zřízení památníku, který byl nakonec postaven v roce 1999.
Zvěrstva spáchaná v Oradouru byla asi poslední krvavou skvrnou ve francouzsko-německých vztazích. A přestože stále není jasné, proč si nacisti vybrali právě tuhle vesnici, její dnešní obyvatelé už k Němcům zášť cítit nechtějí. „Konečně připouštějí, že Oradour existoval; hodně dlouho pro Němce Oradour nebyla pravda,“ říká Marcel Darthout, jeden ze šesti přeživších.
Pamětníci masakru měli Německo pořád spojené s Hitlerovými vojáky pochodujícími pod nacistickou zástavou po pařížských bulvárech. Dnes visí německé vlajky na Champs Elysées dobrovolně a jen těžko lze hledat v Evropě dva bližší spojence než právě Francii a Německo, poznamenává zpravodaj ČT Petr Zavadil.
