Francouzská policie sleduje dvacet tisíc lidí, kteří mohou představovat bezpečnostní riziko. Pod dohledem je podle francouzského ministra vnitra Géralda Darmanina zároveň více než pět tisíc podezřelých z radikalismu s označením S. Třetina z nich je na francouzském území v rozporu se zákonem, a to bez povolení k pobytu. Deportovat se daří jen šest procent z těch, kteří by měli zemi opustit, úřady totiž na sledování všech nebezpečných radikálů nemají dostatek financí.
Francouzské úřady sledují tisíce podezřelých z radikalismu. Úplnému dohledu brání nedostatek peněz
Policisté sledují mimo jiné také Karima Mohameda-Aggada, který se před půl rokem vrátil z vězení. Tam strávil devět let za to, že bojoval v řadách Islámského státu. Kvůli svému zapojení do bojů také ztratil francouzské občanství. „Neexistuje snad jediné omezení, ať už soudní, či administrativní, kterému bych mohl uniknout. Musím každý den na policejní stanici. Mám zákaz opustit komunitu. Zmrazili mi bankovní účet,“ popsal sledovaný.
Někdejší bojovník Islámského státu po odpykání trestu žádný přestupek nespáchal. Policie nicméně vyhodnotila, že riziko představuje dál a Francii musí opustit. Nyní se chystá jeho deportace do Maroka. Jedná se ale spíše o výjimku, sledovaní s označením S totiž zůstávají v drtivé většině na území Francie a ostraze lehce uniknou, jako například vrazi učitele z Arrasu i německého turisty v Paříži.
Daří se deportovat jen zlomek lidí
Státní aparát nemá mnoho možností, jak tento stav řešit. Podle údajů ministerstva vnitra se daří deportovat pouze šest procent z těch, kteří by měli zemi opustit. Na sledování všech nebezpečných radikálů není dost peněz, zároveň na celodenní monitoring jediného podezřelého potřebuje policie dvacet lidí.
„Vyhoštění všech radikálů je utopickým snem krajní pravice. Mezi Francouzi, kteří se připojili k Islámskému státu, je třicet procent těch, kteří konvertovali. Mají francouzský původ, narodili se tu francouzským rodičům,“ zdůraznil odborník na islámský radikalismus Elyamine Settoul.
Sledovaní se radikalizují často ve vězení. Po svém propuštění tak pro veřejnost nezřídka představují větší bezpečnostní riziko než v době, kdy k výkonu trestu nastupovali.