Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan varoval, že jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) napadne výsledky nedělních místních voleb všude, kde to bude potřeba. AKP sice se svým spojencem, nacionalistickou Stranou národní akce (MHP), ovládla přes polovinu radnic v zemi, přišla ale o metropoli Ankaru, třetí největší turecké město Izmir a podle všeho i o Istanbul.
Erdogan přišel v místních volbách o metropoli i další velká města
Ústřední volební komise po sečtení téměř všech hlasů oznámila, že v Istanbulu vede kandidát opozice. AKP už předtím uvedla, že na výsledky voleb v Istanbulu i Ankaře podá stížnost. Tato dvě města vládní strana či její předchůdkyně ovládala čtvrtstoletí.
Ekrem Imamoglu, který je v Istanbulu kandidátem Lidové republikánské strany (CHP), největší opoziční síly, vede podle agentury Anadolu o více než 22 tisíc hlasů před svým rivalem z vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), expremiérem Binalim Yildirimem. Výsledek ale zatím není konečný, sečteno je více než 99 procent výsledků.
Hodinu poté, co Yildirim uvedl, že jeho sok vede, vládní AKP oznámila pravý opak. Místní šéf AKP nato řekl, že vládní strana má „plno“ důkazů o nesrovnalostech, které ovlivnily výsledek voleb. Podle dopisovatele BBC se sčítání zastavilo v okamžik, kdy zbývalo projít jedno procento volebních uren, což opozice považuje za taktiku, jak volby „ukrást“.
Už v noci na pondělí se Erdogan podle agentury AP vyjadřoval tak, jako by přiznával porážku v Istanbulu. Toto největší město Turecka s 15 miliony obyvatel bylo přitom, stejně jako Ankara, baštou islamistické AKP či její předchůdkyně od roku 1994. Tehdy se starostou Istanbulu stal právě Erdogan, jemuž více než čtyři roky v čele města pomohly do vysoké politiky.
Agentura Anadolu už oznámila, že podle neoficiálních výsledků bude starostou Ankary opoziční kandidát Mansur Yavas (CHP). Po sečtení 99 procent výsledků měl Yavas 50,9 procenta hlasů a jeho rival z AKP Mehmet Özhaseki jen 47,1 procenta hlasů. Vládní AKP nicméně zvítězila ve většině z ankarských čtvrtí.
Starostou Ankary se podle tureckých médií stal kandidát opoziční strany Mansur Yavaş (CHP). Erdoganova AKP tvrdí, že „neplatné volební lístky a nesrovnalosti se vyskytly ve 12 158 volebních místnostech v Ankaře“, a že se proti výsledku odvolá.
Opoziční strana CHP vyhrála volby i ve třetím největším městě země Izmiru, kde ale radnici tato opoziční strana vede už léta. Opozice po nedělních volbách vystřídá vládní stranu například i ve vedení letoviska Antalya, spojence vládní AKP nacionalistickou MHP porazila opozice mimo jiné ve městě Adana.
Volby provázely násilnosti
V kurdských regionech na jihu země ovládla opoziční Lidová demokratická strana (HDP) opět několik radnic, jejichž starosty Erdoganův režim nahradil v předchozích letech svými zástupci poté, co starosty HDP obvinil z vazeb na teroristickou organizaci Strana kurdských pracujících (PKK).
Nedělní volby v osmdesátimilionovém Turecku poznamenalo násilí. Při potyčkách na jihu a východě země zemřeli nejméně čtyři lidé a ve městě Diyarbakir v kurdském regionu bylo při střetech souvisejících s volbami zraněno několik desítek lidí.
Napravíme naše nedostatky, slíbil Erdogan
Místní volby v Turecku, jichž se účastnilo 84,5 procenta voličů, byly obecně považovány za test obliby Erdoganovy vlády. Ta se v poslední době potýká s ekonomickou recesí, inflace dosahuje zhruba dvaceti procent a nezaměstnanost se pohybuje kolem 10 procent.
„Volba se konala v ekonomické situaci, která je velmi neradostná. Erdogan se snažil nastolit konfrontační linii, ale ukázalo se, že sázka na islámské, konzervativní hodnoty nepřekonala ekonomické potíže, kterým Turkové každý den čelí,“ komentuje spolupracovník ČT Thomas Kulidakis.
Už v neděli večer Erdogan v ankarském sídle AKP slíbil Turkům změny. „Začneme pracovat na rozpoznání našich nedostatků a na jejich nápravě,“ citovala jej agentura AFP. V předchozích týdnech vedl intenzivní kampaň, během které stihl vystoupit i na osmi předvolebních akcích denně. Pozornost od ekonomických problémů se na mítincích snažil odvrátit například i obviňováním opozice z vazeb na teroristy. Za ně označuje Erdogan často své odpůrce, když jim připisuje kontakty s PKK či Gülenovým hnutím.