Vědci studující klimatickou změnu znovu varují před tím, jak rychle se Země zahřívá. Čísla, která mají k dispozici, přesvědčivě hovoří o tom, že rok 2016 se stane nejteplejším rokem na Zemi od začátku pravidelných meteorologických měření. „To, co ukázalo prvních šest měsíců, je alarmující. Mysleli jsme, že potrvá několik let, než se takto oteplí,“ zdůraznil David Carlson, ředitel výzkumu klimatu při Světové meteorologické organizaci (WMO).
Čtrnáct měsíců po sobě nepřetržitě stoupá průměrná teplota naší planety. V červnu byla o 1,3 stupně Celsia vyšší – ve srovnání s naměřenými hodnotami z roku 1880. Minulý měsíc byl celkově 378. v řadě, jehož teplota přesáhla úroveň průměrné teploty zaznamenané v průběhu 20. století. A podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) bylo prvních šest měsíců tohoto roku teplejších o 0,2 °C oproti zjištěným údajům z loňska.
„Další měsíc, další rekord. A znovu dokola. Desítky let trvající trend klimatické změny dosahuje nových vrcholů, které jsou kvůli jevu El Niňo o to výraznější. Ten sice (v květnu) odezněl, ovšem změna klimatu nikoliv,“ varoval ve zprávě od WMO generální sekretář organizace Petteri Taalas. S odkazem na rekordní teploty v Kuvajtu a Iráku, vlnu veder v Indii, nebývalé teplý podzim v Austrálii a jaro na Aljašce a též dosud nevídaný rozsah tání ledu v Severním ledovém oceánu. To vše zatím přinesl rok 2016.
Klimatologové přikládají velký význam výstupům z havajské observatoře Mauna Loa, kde se měří aktuální hodnoty množství atmosférického CO2. V první polovině roku překročily ve všech šesti měsících symbolickou hranici 400 ppm (parts per million). Tak vysoká koncentrace skleníkového plynu byla na Zemi naposledy před třemi až pěti miliony let. Dokládají to i vývrty z arktických ledových příkrovů, blednoucí korály či letokruhy nejstarších stromů.
Znepokojení navíc vyvolává zběsilé tempo, jakým lidstvo momentálně pumpuje oxid uhličitý do atmosféry. Podle vědců je totiž nejrychlejším za posledních 66 milionů let, tedy od éry vyhynutí dinosaurů.
„Jsme právě svědky toho, že se sami katapultujeme pryč z holocénu (nejmladšího geologického období čtvrtohor), v němž se díky stabilnímu klimatu mohla lidská civilizace rozvinout. Příznivé klima nám umožnilo usadit se, stát se zemědělci namísto kočovníků, stálo za velkým populačním růstem i rozvojem měst,“ přidal svůj pohled Stefan Rahmstorf, německý klimatolog a oceánograf.
Štafetu přebírá La Niňa
Poté, co ustoupí El Niňo, zpravidla se po určité době (což může být několik měsíců, ale i dva roky) objeví na scéně jeho protějšek, klimatický jev zvaný La Niňa (v překladu Holčička). Jedná se o studený cyklus tzv. El Niño Jižní oscilace (ENSO), jenž s sebou přináší zesílení studeného Peruánského proudu. Pravděpodobnost jeho letošního výskytu je podle tvrzení klimatologů poměrně velká, přičemž odhadují, že by v konkrétních částech světa měl začít působit přibližně od září.
- Jev La Niňa obvykle ovlivňuje klima světových regionů přesně opačným způsobem, než jak to dělá El Niňo.
Většinová shoda panuje i na tom, že studená fáze La Niňa nebude zřejmě schopná vykompenzovat extrémně teplé měsíce z první poloviny letošního roku, jež byly zčásti důsledkem toho, že El Niňo se svým vrcholem v průběhu uplynulé zimy bylo nejsilnějším za posledních dvacet let. Uvedli to vědci oslovení internetovým magazínem Carbon Brief.
- intenzivnější monzunové období v Indii
- sucho v části Jižní Ameriky (Chile, Argentina, jižní cíp Brazílie)
- vyšší výskyt hurikánů v Atlantiku
- silnější srážky v Malajsii, Indonésii, na Filipínách či na severu Austrálie
- vydatnější deště v jižní Africe a rovníkové části Jižní Ameriky
„Jsme si velmi jisti tím, že La Niňa nebude tak chladná, jako bylo poslední El Niňo teplé. Rok 2017 by měl být (v celosvětovém průměru) sice studenější než ten letošní, ale v porovnání s předchozími obdobími, v nichž se vyskytla La Niňa, bude pravděpodobně teplejší. Důvodem je změna klimatu,“ konstatoval Adam Scaife, vedoucí oddělení dlouhodobých předpovědí Britské meteorologické služby Met Office.
V důsledku klimatické změny přibývá i požárů
Dalším viditelním projevem globálního oteplování jsou častější požáry. Vznikají následkem výraznějších a dlouhodobějších epizod sucha, vyšších teplot a přidá-li se k tomu působení zmiňovaného jevu El Niño, pak může být výsledkem požár obrovských rozměrů, jakému musela před několika měsíci čelit kanadská provincie Alberta.
Vědcům se podařilo prokázat, že se sezona lesních požárů od roku 1979 neustále prodlužuje, a to právě kvůli globálnímu oteplování. Například západní část Spojených států zaznamenala za posledních 30 let čtyřnásobný nárůst lesních požárů, přičemž délka období jejich možného výskytu se zvedla z 84 na 220 dnů. Boj s požáry spolyká v současnosti většinu rozpočtu federální agentury pro správu amerických lesů, ještě v roce 1995 to bylo jen 16 procent.
Asi nejhůře je na tom v posledních letech Kalifornie. „Je to pátý rok nekonečného sucha, takže se potýkáme s extrémními požáry. Tohle není normální doba,“ povzdechl si Daryl Osby, šéf hasičů v okrsku Los Angeles. Tři tísícovky jeho mužů zasahují v těchto dnech proti ohnivému živlu v okolí města Santa Clarita, asi 65 kilometrů od Los Angeles.
Kalifornie je lídrem mezi americkými státy v úsilí snížit množství vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší. Guvernér Jerry Brown už loni oznámil ambiciózní plán, aby do roku 2030 pocházela v tomto státě polovina využívané energie z obnovitelných zdrojů. „Klimatická změna je existenční hrozbou našeho věku,“ zdůraznil Brown v projevu před delegáty probíhajícího sjezdu demokratů ve Filadelfii.
Kalifornie plánuje do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 40 procent oproti stavu z roku 1990.
Pozitivní signály z Číny
Z nejnovější studie týmu analytiků z London School of Economics, jež se v případě Číny zaobírá vazbami mezi tamním hospodářstvím a spotřebou uhlí, vyplývá, že ve spalování tohoto fosilního paliva dosáhla již země pravděpodobně svého vrcholu. Právě při spalování fosilních paliv, nejvíce uhlí, vzniká devadesát procet všech čínských emisí oxidu uhličitého. Čína posílá do atmosféry nejvíce emisí skleníkových plynů na světě
V záplavě varovných zpráv ohledně současných i budoucích dopadů klimatické změny na lidstvo je toto sdělení vítanou změnou. „Je to bod zlomu, na který se bude jednou zpětně nahlížet jako na velmi důležitou událost v historii globálního klimatu a světového hospodářství,“ potvrdil britský ekonom Nicholas Stern, jeden z autorů citované studie.
Stern tím zdůraznil skutečnost, že se Číně, jejíž spotřeba uhlí se mezi lety 2000 a 2013 ztrojnásobila, podařilo zvrátit trend, v němž bylo tempo jejího hospodářského růstu navázáno na neustále se zvyšující spotřebu uhlí. Za „velmi dobrou zprávu“ označili výsledky studie i další odborníci, ale zároveň připomněli, že odklon států a celého lidstva od fosilních paliv musí pokračovat ve výrazně větší míře než dosud.
Čína se v důsledku masivního hospodářského rozvoje v posledních desetiletích potýká s bezprecedentní mírou poškození životního prostředí, ať už se jedná o znečištění ovzduší či úbytek kvalitních vodních zdrojů. Do toho čelí důsledkům změny klimatu v podobě extrémních výkyvů počasí, nižšího úhrnu srážek a zvyšování hladiny moře.
Jen očekáváný nárůst veder a s tím spojený pokles pracovní výkonnosti by podle výzkumu Univerzity OSN měl Čínu v budoucnosti připravit o procento HDP ročně, Indonésii dokonce o šest procent. V jihovýchodní Asii se kvůli extrémnímu horku v posledních letech zkrátila pracovní doba o 15 až 20 procent.
V Singapuru vzrostl mezi lety 1980 a 2011 počet tropických dnů z deseti ročně na plných sedmdesát.
Na pořadu dne je snížení uhlíkové stopy
Aby lidstvo udrželo narůst teploty na Zemi do dvou stupňů Celsia oproti hodnotám ze začátku industriální éry (ideálně do 1,5 °C, tak jak bylo dohodnuto na loňském klimatickém summitu v Paříži), bude nezbytné v co nejkratším čase a co nejradikálněji omezit emise skleníkových plynů. Měřítkem toho, kolik skleníkových plynů se v ovzduší objeví následkem činnosti člověka, je takzvaná uhlíková stopa. Stanovuje se v tunách oxidu uhličitého.
„Stopu můžeme stanovovat na různých úrovních – od lidstva jako celku, přes jednotlivé státy a města až po firmy a domácnosti. Stále populárnější je také měřit uhlíkovou stopu jednotlivých výrobků (například automobilu či hliníkového obalu) či aktivit (kupříkladu cesty letadlem na dovolenou),“ přiblížil Viktor Třebický z neziskové organizace CI2, která se zabývá měřením uhlíkové stopy tuzemských podniků i municipalit.
Klíčovou roli sehrají města
Podle expertů bude v průběhu příštích dekád nutný postupný pokles velikosti stopy až na jednu tunu CO2 na obyvatele. Velký kus zodpovědnosti ponesou na svých bedrech města, která jsou s podílem 60 až 75 procent jedním z nejvýznamnějších původců skleníkových plynů. Řada z nich, například Kodaň, Adelaide či Vancouver, si to už uvědomila a na dálku nyní soutěží o to, komu se podaří stát se prvním uhlíkově neutrálním městem na světě. Dojít by k tomu mohlo mezi lety 2020 a 2025.
„Cílem uhlíkově neutrálního města je vyrovnaná bilance skleníkových plynů. Město tak musí snižovat absolutní množství emisí, které vznikají díky jeho obyvatelům, firmám či úřadům. Znamená to nahrazovat fosilní paliva obnovitelnými či nízkouhlíkovými zdroji, ale také uzavřít cyklus výroby a produkce odpadů tak, aby odpad generovaný jedním podnikem se stal vstupní surovinou pro druhý podnik (koncept oběhového hospodářství), či snižovat spotřebu masa a tím i produkci metanu - zemědělství má zhruba čtvrtinový podíl na uhlíkové stopě,“ vysvětlil Třebický.
„Žádné město v dohledné budoucnosti nedosáhne nulových emisí – to by nemohlo fyzicky existovat. Emise, které se nepodaří snížit, je proto pro dosažení uhlíkové neutrality nutné kompenzovat neboli offsetovat někde jinde, třeba i za hranicemi města. Například výsadbou stromů či rozvojem technologií odebírajících oxid uhličitý z atmosféry,“ uzavřel Třebický.
Pro představu, podle údajů Eurostatu činila uhlíková stopa České republiky před čtyřmi lety 10,6 tun na obyvatele – vyšší číslo zaznamenaly v rámci Evropské unie jen Estonsko (12,9) a Lucembursko (20,7). Stejně jako města plánují transformaci směrem k uhlíkově neutrální budoucnosti i jednotlivé státy. Získat primát v tomto směru chtějí především severské státy jako Norsko, Island, Dánsko či Švédsko.
