Jen velmi zřídka dokážou lidé přežít několik desítek dní, nebo dokonce týdnů uvěznění v troskách zřícených budov nebo po závalech v dolech. Jeden takový případ se stal před deseti lety v chilském dole San José u města Copiapó, a to 13. října 2010, kdy se po 69 dnech podařilo vyprostit 33 živých horníků. Jejich příběh sledovaly miliony lidí.
Drama chilských horníků sledoval celý svět. Před 10 lety uvázli v dole San José
Zával v dole způsobil 5. srpna sesuv části kamenných stěn, jež se zřítily na hlavní přístupovou rampu vedoucí k žílám mědi a zlata. Horníci měli štěstí v neštěstí, v tom okamžiku právě obědvali v úkrytu.
Když se prach po pěti dnech konečně usadil, poznali, že jsou uvězněni v prostoru dlouhém asi 360 metrů. Bylo tam také několik důlních strojů, chemická toaleta a voda, která jim spolu s nouzovou zásobou potravin umožnila přežít.
Ihned začaly záchranné práce. První známky života od zasypaných horníků (Chilanů a jednoho Bolivijce) přišly 22. srpna, kdy se ozvalo klepání na hlavici vrtáku, který se dostal až k nim. Záchranáři vrták vytáhli a našli na něm připevněný vzkaz: „Všech 33 z nás v úkrytu je v pořádku.“
Události ČT 13. 10. 2010 - Záchrana chilských horníků ze zavaleného dolu v San Jose (zdroj: ČT24)
Záchranáři komunikovali s horníky pomocí videokonferencí
Jakmile první vyvrtaná díra zajistila spojení, začaly do podzemí proudit vedle potravin a léků i dopisy od nejbližších. Později zavedená linka z optických vláken umožnila telefonáty, a dokonce i pořádání videokonferencí. O psychickou kondici horníků pečovali psychologové, jejich životní funkce sledovali lékaři.
Horníci měli pevně stanovený režim, který zahrnoval i odstraňování sutin a starání se o hygienické zázemí. Aby uvěznění přežili, museli se přizpůsobit tvrdým podmínkám, až 90procentní vlhkosti a teplotám kolem třiceti stupňů. Na kamenitém povrchu kolem dolu zatím vzniklo stanové městečko, kde kromě rodin čekali na informace reportéři z celého světa.
První ze tří tunelů dokončily záchranné týmy 9. října a o čtyři dny později, krátce po čtvrté hodině SELČ, se spustil do dolu první záchranář a hodinu nato vyjel na povrch první horník. O den později, pět minut před třetí ráno, dorazil na povrch poslední ze 33 horníků – Luis Urzúa, předák směny, která v dole pracovala v době závalu.
Přestože se zavalení muži prakticky přes noc stali celebritami, mnohým se současně nevyhnula traumata z tak dlouhého pobytu pod zemským povrchem. V říjnu 2014 vyšla na základě vyprávění horníků kniha s názvem Deep Down Dark (Hluboko ve tmě), v níž popisují svůj boj o přežití i to, že záchrana byla pro řadu z nich začátkem nové životní kapitoly.
Dramatický příběh zaujal i Hollywood. V roce 2015 byl natočen snímek 33 životů, v němž Antonio Banderas ztvárnil horníka Maria Sepúlvedu, který při neštěstí působil jako „mluvčí“ skupiny s okolním světem.