Káhira - Palestinské politické strany Hamas a Fatah dnes v káhirském sídle Ligy arabských států slavnostně podepsaly smírčí dohodu. V době, kdy ze zemí Blízkého východu chodí hlavně zprávy o revolucích a bojích, se jeví podepsání dvou nejvýznamnějších palestinských hnutí o jednotě jako těžko uvěřitelné. Západní břeh ovládaný hnutím Fatah a pásmo Gazy, kde vládne hnutí Hamas, jsou geograficky i názorově od sebe odděleny Izraelem. Obě hnutí mají stejný cíl, tedy nezávislou Palestinu, ale k jeho uskutečnění používají jiné cesty. Navenek nejviditelnější neshodou je právě postoj k Izraeli. Fatah s ním podepsal mírovou dohodu, Hamas má ve své zakládající chartě jeho zničení. Zároveň se liší názorové proudy i uvnitř samotných stran.
„Oznamujeme všem Palestincům, že navždy otáčíme temnou stránku rozdělení,“ prohlásil dnes palestinský prezident Mahmúd Abbás. Dohoda předpokládá vzájemné propuštění vězňů a vytvoření společné vlády, která do roka připraví volby na obou palestinských územích. Izrael dohodu považuje za nepřijatelnou, protože se Fatah, s jehož představiteli dosud jednal, spolčuje s radikálním Hamasem. Premiér Benjamin Netanjahu vyzval Abbáse, aby dohodu zrušil a zvolil si mír. Dohodu Fatahu a Hamasu označil Netanjahu za „tvrdý úder pro mír a velké vítězství pro terorismus“.
Hamas patří k teroristickým skupinám
Hnutí islámského odporu Hamas proti Izraeli bojuje a je řazen nejen v Izraeli, ale i v některých jiných zemích k teroristickým skupinám. Hamas je v očích Izraele, Spojených států a zemí Evropské unie teroristická organizace. Podle svých příznivců se nicméně jedná o legitimní sílu, která brání Palestince proti izraelské okupaci. Vznikl v roce 1987 na začátku první intifády, tedy palestinského povstání. Jeho hlavní oporou je Sýrie, která je ovšem sama momentálně zmítaná politickými nepokoji. A nově má větší respekt porevolučního Egypta.
Oficiálně považuje boj za osvobození Palestiny za „povinnost každého muslima“. Jeho ozbrojené křídlo Kásamovy brigády jsou nechvalně známé desítkami atentátů. Jen za posledních 11 let má na svědomí 5 tisíc raketových a minometných útoků, 450 Izraleců zabil, přes 2 tisíce zranil. Mírovou smlouvu s Izraelem z roku 1993 Hamas naprosto odmítl.
Fatah podepsal mírovou smlouvu se Západem
Izraelský antropolg Jeff Halper:
„Když nyní předstoupí Palestinci před OSN s tím, že chtějí svůj vlastní stát v hranicích z roku 1967, a vytvoří vládu národní jednoty, nebude to o Fatahu nebo o Hamasu, ale všichni budou jednat společně. Myslím, že právě to jejich pozici posiluje. Hamas je nyní začleněn do politického procesu, což je také velice důležité.“
Tu uzavřel Fatah, který má zároveň i podporu Západu. V roce 1956 hnutí založil Jásir Arafat a stál v jeho čele až do své smrti v roce 2004. První tři desítky let vedl i Fatah ozbrojený boj proti Izraeli. Právě od něj se odštěpila skupina Černé září, která povraždila jedenáct izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. V 90. letech politiku změnil, i když se občas na povrch dostanou i radikální proudy. „Je to pragmatická síla na palestinské scéně, ale i uvnitř Fatahu jsou různá křídla, jsou tam lidé, kteří dál vyzývají k boji proti Izraeli, třeba organizace Brigády mučedníků od Al-Aksá mají na svědomí i teror útoky proti Izraeli z posledních let,“ uvedl zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček.
Fatah vyhrál v roce 1996 první demokratické volby na území palestinské autonomie. Hamas je tehdy bojkotoval. Když se o deset let později zapojil, těsně zvítězil. Začal tvrdý a krvavý mocenský boj. Fatah se s pomocí Spojených států a Egypta snažil Hamas od moci odstavit. V červnu 2007 ale naopak Hamas vyhnal Fatah z Gazy. Fatah proto založil nový kabinet na západním břehu Jordánu. A tak jsou karty rozdané dodnes.
Bude mít Hamas navrch?
Obě hnutí řeší spoustu vnitřních problémů. V době politických bouří v arabském světě a příprav zářijového jednání OSN o uznání palestinské státnosti se rozhodla podat si ruce. Podle odborníků na palestinskou politiku to nicméně zatím vypadá tak, že Hamas bude hrát v připravovaných změnách vůdčí roli. To by znamenalo nejen konec všech dohod s Izraelem, ale také možné zastavení humanitární a finanční pomoci ze Západu. Na té jsou přitom palestinská území do značné míry závislá.
