Berlín - Jen tři týdny poté, co říšský prezident Paul von Hindenburg pod tlakem okolností jmenoval Adolfa Hitlera německým kancléřem, vypukl v Říšském sněmu požár. Nastupující nacistický režim celou kauzu zpolitizoval, a požár tak odstartoval vlnu pronásledování. Ze založení požáru obvinili nacisté komunisty, vlna zatýkání postihla především komunistické funkcionáře a poslance Říšského sněmu. Za žhářství byl tehdy v takzvaném lipském procesu k trestu smrti odsouzen holandský občan Marinus van der Lubbe, čtyři další obvinění komunisté byli pro nedostatek důkazů osvobozeni. Historikům se ale stále nepodařilo rozkrýt, kdo požár v Reichstagu zinscenoval a co přesně se večer 27. února 1933 stalo.
Holanďan Marinus van der Lubbe, který byl krátce po vypuknutí požáru na místě činu zadržen s několika ještě nepoužitými podpalovači a polonahý, byl za žhářství odsouzen k trestu smrti. Při vyšetřování vytrvale opakoval, že Reichstag zapálil sám. V lednu 1934 byl popraven a anonymně pohřben.
Nebyl však jediným souzeným v kauze Říšského sněmu. Spolu s van der Lubbem byl zakrátko obviněn i vedoucí činitel Komunistické strany Německa Ernst Torgler, jenž se v inkriminovaný den zdržoval v budově parlamentu, a tři bulharští komunisté Vasil Tanev, Blagoj Popov a Georgi Dimitrov, kteří prý osudného dne s van der Lubbem obědvali. Všichni byli zatčeni, obviněni a tvrdě vyslýcháni.
Patrně by byli stejně jako van der Lubbe odsouzeni k trestu smrti, nebýt obhajoby Dimitrova, zakladatele bulharské komunistické strany. Mistrně postavenou obhajobou si v mezinárodně sledovaném procesu vydobyl veliké uznání. Během soudního přelíčení v ostré slovní přestřelce dokonce k nepříčetnosti rozzuřil Hermanna Göringa, tehdejšího pruského ministerského předsedu. Pro nedostatek důkazů byli nakonec všichni komunisté zproštěni viny a Bulhaři směli vycestovat do Sovětského svazu výměnou za propuštěné německé piloty zadržované v SSSR.
Požár možná založili sami nacisté, aby se zbavili odpůrců
I nadále ale přetrvávaly pochybnosti, že by za tak rozsáhlým požárem stál jediný člověk. Mezi některými historiky nakonec převládl názor, že požár založili sami nacisté, aby se tak mohli vypořádat se svými odpůrci. Zasloužit se o to měly úderné oddíly SA vedené Ernstem Röhmem, které údajně do sněmu vnikly podzemní spojovací chodbou z Göringova ministerstva. Ani pozdější bádání však nepřinesla jednoznačný důkaz o vině. Trest smrti byl zrušen až v lednu 2008 na základě zákona z roku 1998.
Věrohodných informací týkajících se samotného založení požáru existuje velmi málo a do současnosti se historikům nepodařilo rozkrýt, kdo požár v Reichstagu zinscenoval a co přesně se večer 27. února 1933 stalo.
Po zničujícím požáru zasedal Říšský sněm v nedaleké Krollově opeře. Objekt Reichstagu pak během válečných let poničily ještě bombové útoky spojenců. Opětovným sídlem německého parlamentu se budova stala až v dubnu 1999. Zrekonstruována byla podle slavného návrhu britského architekta Normana Fostera.
