Dobrovolníci objíždějí ukrajinské márnice, včetně těch u frontové linie, a vyzvedávají těla padlých obránců, aby je mohli vrátit rodinám vojáků. Natáčela o tom zpravodajka ČT na Ukrajině Barbora Maxová.
Je to místo, kde brutální důsledky ruské invaze na sebe berou tu nejsurovější podobu. V chladicím boxu jsou uskladněná těla těch, kteří bránili svoji zemi. Za každým číslem, které potvrzuje, že další ukrajinský voják padl, se skrývá lidský osud.
„Všechny muže, které můžeme identifikovat a u kterých lze provést test DNA, převážíme do místa jejich posledního odpočinku,“ říká Grigorij, dobrovolník humanitárního projektu Na Štítu.
Vitalij a Grigorij patří k dobrovolníkům, kteří v deseti dodávkách objíždějí celou Ukrajinu a v márnicích, včetně těch u frontové linie, vyzvedávají padlé obránce.
Auto bude doprovázet padlé vojáky na jejich poslední cestě. Vydá se s nimi napříč Dněpropetrovskou oblastí až do té Kyjevské, aby se pozůstatky dostaly k rodinám vojáků, uvádí zpravodajka ČT.
Na co si nelze zvyknout
Grigorij od počátku války urazil po boku padlých na 300 tisíc kilometrů. Před ruskou invazí pracoval v pohřebnictví. Na smrt ve válce si ale nezvykl. „Nikdy si nezvyknete na nářek matek, ale na práci s mrtvými se zvyknout dá.“
Celá rodná města i vesnice padlých ovládá hluboký smutek. Návrat svých hrdinů často obyvatelé uctívají vkleče a modlitbách. „Je to těžké, když přijíždíš a malá i velká města vítají padlého hrdinu,“ uvádí Vitalij.
S příbuznými padlých se dobrovolníci nikdy nesetkají a ani nechtějí. Jejich práce je už tak dost psychicky náročná. Sami tvrdí, že rodinám pomáhají. „S námi jejich nejistota skončí. Lidé si často myslí, že jsou (jejich blízcí) v zajetí,“ dodává Grigorij.
Převoz vojáků berou jako svoji povinnost
Podle odhadů zemřelo v bojích 70 tisíc ukrajinských vojáků, uvádí Maxová. Dodává však, že skutečná čísla zatím zůstávají neznámou této války, která ve své plnohodnotné podobě trvá už víc než osmnáct měsíců.
Nelehkou práci dělají tito dobrovolníci zdarma. Generální štáb mužům proplácí palivo, jinak jsou ale závislí na darech. Převoz vojáků chápou jako svoje poslání i povinnost. „Dobře vím, že každá válka jednou skončí a každý si sám bude muset odpovědět, co dělal v této těžké době pro svoji zemi,“ uzavírá Grigorij.
On sám stále věří ve vítězství Ukrajiny.
