Byla to situace v dnešním světě všudypřítomných médií jen stěží uvěřitelná. Toho dne se z britské stanice BBC linulo do éteru: „Dobrý den, dnes je Velký pátek. A nemáme pro vás žádné zprávy.“ Následoval čtvrthodinový poslech klavírní skladby. Stalo se tak před 90 lety, 18. dubna 1930.
Den bez zpráv. Před 90 lety ve vysílání BBC místo zpravodajství zazněl klavír
„Když se tehdy nenašel zpravodajský materiál dostatečně zajímavý pro vysílání, nepokusili se redaktoři vyplnit prázdný prosto něčím jiným a hlasatel prostě oznámil ‚Dnes večer nejsou žádné zprávy‘,“ komentoval tuto událost Tim Crook v knize Mezinárodní rozhlasová žurnalistika: Historie, teorie a praxe. Tuto kuriózní situaci podle něj „zavinil zjevný nedostatek novinářského umu ve spontánně amatérské akci“.
Redaktoři BBC podle všeho nemohli do programu vysílání 18. dubna 1930 zařadit dopravní zpravodajství a další součásti zpravodajských relací dnešního světa, protože je jednoduše neměli k dispozici.
Toho dne se ovšem v britském impériu přece jen něco přihodilo. Kromě fotbalových zápasů začaly na území tehdejší Indie nepokoje v přístavu Čitágáon (dnešní Bangladéš), na 700 mladých lidí zaútočilo na telegrafní úřad a odpojilo všechny komunikační zdroje města. Ale přihodilo se to až v době, kdy se zpráva o této události už nemohla dostat do večerních zpráv v Londýně.
Redaktoři se rozhodli, že není o čem informovat
Samotné rádio BBC svůj „den beze zpráv“ přibližuje takto: V roce 1930 si redaktoři v rozhlase již sami vybírali a editovali zprávy pro své pořady z agentury Reuters a z ostatních zdrojů. K těm patřily i různé vládní úřady. Zprávy odtud se do rádia dostávaly většinou ve formě oficiálních oznámení, jako bylo třeba varování před hustou dopravou či rada posílat vánoční pohlednice s předstihem. Nakonec byly zpravodajské relace těmito oznámeními tak přetíženy, že pro ně musel být vytvořen zvláštní pořad a začaly se vysílat mimo skutečné zprávy.
Zároveň se ale objevil tlak ze strany těchto úřadů na ovlivňování obsahu skutečných zpráv. Stalo se tak i v předvečer Velkého pátku roku 1930. Ministerstvo vnitra se tehdy snažilo pozastavit zveřejnění informace o rozhovoru s ministrem. Žádné noviny ho neměly otisknout během Velikonoc, a tak kontaktovali BBC, aby se informace o něm nedostala do večerních zpráv.
Během následujících 24 hodin však příliv jakýchkoliv zpráv, oficiálních i neoficiálních, jednoduše vyschl. Proto si posluchači na Velký pátek nakonec poslechli tu neuvěřitelnou větu o dni beze zpráv, následovanou hudební čtvrthodinkou.