Spojené státy se chystají na první televizní debatu před letošními prezidentskými volbami. V noci ze čtvrtka na pátek SELČ odvysílá diskuzi mezi současným prezidentem USA Joem Bidenem a jeho předchůdcem Donaldem Trumpem stanice CNN. Podle komentátorů právě duely kandidátů mohou výrazně ovlivnit pozdější rozhodnutí amerických voličů. Vůbec poprvé mohli lidé sledovat v televizi debatu mezi Richardem Nixonem a Johnem F. Kennedym, kterou demokratický politik podle průzkumů opanoval.
Ve Spojených státech mají prezidentské debaty hluboké kořeny, první z nich vedl již v devatenáctém století se svým protikandidátem Abraham Lincoln. Zpočátku bývala zprostředkována tiskem, později se odehrávala v rozhlase (poprvé v roce 1948). S vynálezem fotografie a filmu si mohli voliči politiky také prohlédnout. Vpád televize volební souboje ještě více zatraktivnil. V posledních letech kandidáti využívají i internet a různé sociální sítě.
Mezi Američany mají předvolební debaty kandidátů obrovskou sledovanost. Americká média proto prezidentské volby nazývají jako „televizní show“. Tradici zahájily čtyři souboje Richarda Nixona a Johna Fitzgeralda Kennedyho v roce 1960. Kennedy si v nich počínal lépe, což zřejmě výrazně přispělo k jeho volebnímu vítězství. Další televizní duely se pak konaly až v roce 1976 mezi Jamesem Carterem a Geraldem Fordem.
V první televizní debatě v historii voleb v USA mezi Kennedym a Nixonem 26. září 1960 oba podle historiků debatovali zručně, demokrat Kennedy svým charismatem ale „šedivého“ Nixona zcela zastínil. Američané, kteří duel poslouchali v rádiu, podle průzkumů měli pocit, že vítězí republikánský viceprezident, naopak ti, kteří sledovali televizi, připisovali více bodů Kennedymu. Kennedy na obrazovce prostě vypadal lépe – byl opálený a energický. Z virózy se zotavující Nixon podcenil líčení, jeho neoholená tvář se leskla. Také nepadnoucí oblek nelichotivé barvy splýval s pozadím. Kennedy nakonec volby vyhrál těsným rozdílem.
Obavy z Nixonova precedentu
Po Nixonově „debaklu“ další favorité televizní debaty odmítali. Byl to případ Lyndona Johnsona v roce 1964 i samotného Nixona v letech 1968 a 1972 (kdy byl prezidentem). Naopak o čtyři roky později Gerald Ford vyhodnotil televizní přenos s Jimmym Carterem jako šanci, ale prohrál. V roce 1980 se karta zase obrátila a Carter podlehl Ronaldu Reaganovi v debatě i celkově ve volbách. Od roku 1976 se televizní debaty, klíčové zejména při vyrovnaných preferencích, konají pravidelně.
Celkové vyznění debat může podle analytiků ovlivnit i řada maličkostí. Známá je například scénka z duelu George Bushe staršího s Billem Clintonem a Rossem Perotem v roce 1992, kdy se Bush při ožehavém tématu několikrát podíval na hodinky. Na Američany toto gesto zapůsobilo jako ručník hozený do ringu. Alu Goreovi se zase v roce 2000 při debatě s Georgem W. Bushem vymstilo to, že vzdycháním dával najevo, jak se mu Bushovy odpovědi nelíbí. Diváky to popudilo, Gore na ně zapůsobil velkopansky až arogantně. Debaty také často přináší řadu sporných výroků i protichůdných prohlášení.
Před zatím posledními prezidentskými volbami v roce 2020 se mandát obhajující republikánský prezident Donald Trump a jeho demokratický rival Joe Biden utkali ve dvou debatách. V první debatě se kandidáti přeli o obsazení Nejvyššího soudu, o přístupu k pandemii covidu-19, násilí kolem demonstrací v amerických městech, klimatické změně či o regulérnosti voleb, ale mnohem více než obsah výměn názorů debatu charakterizovaly ostré osobní výpady, urážky a skákání si do řeči.
Druhá debata byla podle komentátorů oproti prvnímu zmatečnému duelu civilizovaná a poklidná, ani tak se ale neobešla bez osobních útoků a pichlavých poznámek na obou stranách.
