Houston – Columbia byla nejdéle sloužícím americkým raketoplánem v době, kdy se před deseti lety rozpadla v zemské atmosféře a všichni její členové zahynuli. Spolu se zkázou Challengeru v roce 1986 šlo o nejhorší tragédii v rámci amerického programu letů raketoplánů do vesmíru. Následná vyšetřování ukázala, že o osudu posádky se rozhodlo již 16 dní před katastrofou na startovací rampě.
Svůj název dostala Columbia po slavné lodi stejného jména, která brázdila hladinu Pacifiku v roce 1773. Poprvé byl raketoplán vypuštěn na oběžnou dráhu v dubnu 1981 a od té doby pravidelně vzlétal na úspěšné mise do vesmíru. Osudným se mu stala v pořadí 28. cesta se sedmi členy posádky včetně dvou žen a prvního izraelského astronauta. Již její start provázely problémy. Byl celkem osmnáctkrát odložen kvůli nepříznivému počasí a revizi palivového potrubí. Nakonec se však veškeré krize zdály zažehnány a raketoplán zahájil svou poslední misi.
Posádka úspěšně splnila své úkoly a návrat z oběžné dráhy probíhal bez problémů. Jen 16 minut dělilo 1. února 2003 Columbii od bezpečného návratu na zem. Rádiové spojení s raketoplánem se ale přerušilo a stroj začal neovladatelně padat. Během přistávacího manévru ve výšce 63 kilometrů se zcela rozpadl a na obloze nad Texasem se objevilo několik jasných bodů. Cesta nejstaršího raketoplánu americké flotily tak byla uzavřena.
Vyšetřování příčin katastrofy začalo okamžitě. Na počátku byla vyloučena možnost teroristického útoku. Na základě záznamu letových údajů byla odmítnuta také hypotéza o chybném úhlu sestupu stroje. Následná šetření tak ukázala, že příčinou bylo poškození tepelného štítu. Již při vzletu se uvolnil kus izolace, který způsobil trhlinu na levé hraně levého křídla. Během sestupu se ukázaly fatální důsledky této nehody. Do trhliny se totiž dostaly horké plyny, teplota se zde nebezpečně zvyšovalo, a nakonec došlo k utrhnutí levého křídla. Poté už se stroj začal rozpadat.
Měli členové posádky šanci na přežití?
Všichni členové posádky zřejmě společně čelili nepříznivému osudu na startovací rampě, kde porušení izolace nebylo odhaleno. I když se ho podařilo posádce objevit už na oběžné dráze, nebylo v jejich silách se zachránit. Na opravu panelů neměli na palubě vybavení a další nápady - jako přelet na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) nebo vyčkání na záchrannou misi ruské rakety či jiného raketoplánu - nebyly technicky proveditelné.
Po havárii se podařilo najít celkem 82 tisíc kousků raketoplánu, které se dokonce staly předmětem ziskuchtivých podnikavců. Na internetu se objevovaly aukce nabízející kousek stroje za 10 tisíc dolarů. Zajímavé také je, že sedm členů posádky nebylo jedinými oběťmi tragédie. Na konci března se zřítil vrtulník, který hledal trosky raketoplánu, a při jeho pádu zemřely dvě osoby.
Na základě poznatků vyšetřovací komise provedla NASA řadu změn, které by měly přispět ke zvýšení bezpečnosti letů raketoplánů. Snaží se například kontrolovat stroje přímo na orbitě a posílat je na taková místa, od nichž by se raketoplán mohl dostat na mezinárodní stanici. Avšak smrt pěti mužů a dvou žen z paluby Columbie jsou důkazem, že i přes veškerý technický pokrok zůstávají cesty lidí do vesmíru spojené s nezanedbatelným rizikem.
