Čína se rozloučila s bývalým premiérem Li Kche-čchiangem. Ten do letošního března řídil ekonomiku. Byl považován za stoupence reforem i alternativu k rostoucí moci vůdce Si Ťin-pchinga. Ke konci funkčního období byl odsunut na vedlejší kolej. Okolnosti připomínají rok 1989, kdy úmrtí jiného politika vedlo k masovým protestům a jejich násilnému potlačení.
Zpráva o úmrtí Číňany zaskočila. Vůdcové na penzi mají nejlepší péči a dožívají se devadesátky. Expremiérovi bylo 68. Podle zasvěcených zdrojů ho stihl infarkt při plavání v šanghajském vládním hotelu. „Je mi těžko u srdce. Byl pořád tak mladý,“ řekl penzista ze Šanghaje Liang Ku-chua.
Na místech, kde se Li narodil a žil, se vrší květiny. U pohřebního ústavu lidé čekali na poslední cestu expremiéra. Policisté je vyzývali, aby se rozešli. Cenzura na internetu maže příliš osobní projevy soustrasti. Z Ameriky se například vyjádřila kdysi vlivná čínská komunistka, kterou kvůli kritice vyloučili ze strany.
„Jako premiér deset let vydržel protireformní a zpátečnický tlak. Snášel ponižování, aby plnil povinnosti v zájmu veřejnosti. (…) Srdce lidu nezemře a Li Kche-čiang bude žít věčně,“ napsala bývalá profesorka Stranické školy ÚV Komunistické strany Číny Cchaj Sia.
Režim povoluje soustrast jen částečně
V celé Číně jsou vlajky na půl žerdi. Úřady tolerují některé smuteční aktivity, aby uvolnily napětí ve společnosti a předešly rozsáhlejším projevům neklidu. Zároveň ale dohlížejí, aby se nerozšířily jako loňské protesty kvůli covidu.
Strana má důvod k obavám. Smrt sesazeného vůdce Chu Jao-panga v roce 1989 zažehla hnutí na náměstí Nebeského klidu.
Univerzity zakazují pietu v kampusech. Opatření v srdci Pekingu jsou přísnější než obvykle. Někteří Číňané citují Liho výroky považované za nepřímou kritiku politiky. Například, že „tok Modré a Žluté řeky se neobrátí proti proudu“ nebo „lidé jednají a nebe se dívá“. Zatímco Chanové truchlí, pro menšiny v Sin-ťiangu, Hongkongu a Tibetu zůstává Li mužem, který přihlížel represím.
