Osmiletý Muhammad Muqri z Malajsie se narodil bez prstů na levé ruce. Teď dostal protézu vytištěnou na 3D tiskárně. Může s ní relativně dobře pracovat, třeba házet míčem. „Ta ruka není nějak zvlášť citlivá, ale má obrovskou výhodu – tisk takové ruky stojí doslova pár set korun. A jak bude chlapec růst, tak si vždycky může nechat vytisknout novou,“ říká vývojář 3D tiskáren Josef Průša.
„Je to velice jednoduchá protéza. Chlapec ovládá prsty zápěstím,“ vysvětlil Průša s tím, že pohyb zápěstí se na umělé prsty přenáší pomocí soustavy drátů. Podle serveru The Straits Times stála protéza 37 dolarů (zhruba 900 korun) a její výroba trvala asi 20 hodin.
„Moje každodenní úkony jako zapínaní košile nebo zavazování tkaniček teď budou mnohem jednodušší,“ radoval se podle zmíněného webu malý Muhammad. „Jsem si jistý, že už se na mě nikdo nebude divně dívat kvůli tomu, že nemám na levé ruce prsty. Více lidí se na mě ale bude koukat kvůli tomu, že mám bionickou ruku,“ dodal.
Tisknout se dnes dá doslova kde co – od oblečení, přes zbraně až po auta. „3D není věc, která by spasila úplně všechno. Ale jakýkoliv obor jsem zatím potkal, tak jsme v něm byli schopní nalézt nějaký proces, který 3D tiskárna extrémně zjednodušila, zrychlila anebo otevřela úplně nové možnosti,“ říká Průša.
Na lednovém autosalonu v Detroitu se dokonce objevilo auto vytištěné na 3D tiskárně – i když z tiskárny pocházela jenom karoserie; motor a kola byly stejné jako v klasickém autě. Podle Průši však zatím nenastal čas, kdy se budou auta na 3D tiskárnách běžně tisknout. „Ale určitě je to zajímavý koncept,“ myslí si vývojář.
Co je potřeba k 3D tisku? Základem je 3D soubor (nejčastěji ve formátu STL) a speciální software, který umí tento typ souboru přečíst. A samozřejmě 3D tiskárna včetně zásobníku materiálu, ze kterého se předmět vytváří. „Teď už jsou ty tiskárny tak jednoduché, že si klidně můžete jednu postavit doma sami,“ vybízí Průša. Některé z nich prý mohou být dokonce jednodušší než tiskárny na běžný papír.
A kdo vlastně nejčastěji 3D tiskárny používá? Například firmy, které si s jejich pomocí pořizují prototypy svých nových produktů. Hodí se i podnikům provozujícím malosériovou výrobu nebo kutilům. Jejich ceny začínají na několika málo desítkách tisíc.
Kolik je v Česku 3D tiskáren, nelze podle Průši přesně zjistit. Řada lidí si tiskárny staví sama a firmy údaje nezveřejňují. „Můj osobní odhad je tři až čtyři tisíce,“ poznamenal vývojář.
