Trvající kritika nákladného provozu dvou sídel Evropského parlamentu v Bruselu a ve francouzském Štrasburku už dávno vyvolala silné volání po zrušení jednoho z nich. Europoslanci, včetně některých českých, prosazují trvalý přesun do Bruselu, kde už sídlí řada dalších významných institucí EU. Jak ale nyní upozornil zpravodajský server Politico, Štrasburk vrací úder a nová iniciativa naopak navrhuje, aby instituce z Bruselu odešla právě do města na francouzsko-německých hranicích.
Boj o jediné sídlo europarlamentu. Po Bruselu se ozývají i zastánci Štrasburku
Za plánem podle serveru stojí asi dvě desítky francouzských europoslanců a někteří další představitelé. Tento měsíc chtějí kampaň oficiálně spustit. Podle Catherine Trautmannové, někdejší europoslankyně a bývalé starostky alsaského Štrasburku nastal čas dát diskusi o „jednom sídle“ politický rozměr. „Lidé dnes zpochybňují cíle, efektivnost a zájmy těchto evropských institucí,“ připomíná.
Evropské smlouvy uvádějí, že sídlem europarlamentu je právě Štrasburk. Změna stávajícího uspořádání tak není možná bez souhlasu členských zemí a Francie, kromě jiného z prestižních důvodů, dlouhodobě odmítá snahy o přesun celé instituce do Bruselu.
V belgickém hlavním městě sídlí aparát instituce a vzhledem k blízkosti dalších unijních institucí se právě tam odehrává většina pracovních jednání. Do Štrasburku celý parlament cestuje dvanáctkrát do roka jen na pravidelná plenární jednání, tamní budova je 317 dní v roce prázdná. Iniciativa prosazující přesun instituce do Belgie vyčíslila nedávno náklady na dosavadní stav na 180 milionů eur ročně (zhruba 4,5 miliardy Kč).
Přesun opačným směrem prosazuje například lobbista Daniel Guéguen. Serveru Politico řekl, že odchod do Štrasburku umožní změnit zavedené procedury, jako jsou například často kritizované „trialogy“, při nichž je mezi europarlamentem a diplomaty unijních zemí dojednávána pro obě instituce přijatelná podoba budoucí unijní legislativy.
- Dvanáct zasedání do roka zaručují Štrasburku zakládací smlouvy o Evropské unii.
- O případné definitivní změně sídla Evropského parlamentu nerozhodují sami europoslanci, ale pouze všechny členské státy, a navíc jednomyslně.