V izraelské Negevské poušti se rok od roku rozšiřují chaotické beduínské osady. Vláda židovského státu chce jejich růst zastavit, zčásti zbořit a polokočovné beduíny motivovat, aby se usazovali v nových plánovitých městech. Ti to odmítají.
Beduínský čaj o páté, jedna z dávných tradic těchto kočovníků. Jenže pouštní romantika je to jen na první pohled. Na druhý je to obří chudinský slum. „Večer tady je úplná tma, není tu elektřina, nejsou tu cesty, není tu infrastruktura,“ popisuje Atíje al-Asam, předseda Výboru neuznaných beduínských vesnic.
V Negevu žije čtvrt milionu beduínů, polovina z nich v neschválených osadách. Pro mnoho židovských obyvatel je to nepřijatelné. „Nemáme nic proti beduínům, ale chceme, aby vláda zajistila, aby bydleli v legálních domech. A v tom bude mít naši podporu,“ vysvětlil Evjatar David, obyvatel jižního Izraele.
Potomci kočovníků nechtějí opustit své kořeny
Je to spor o půdu i o vodu. Obojího není v Izraeli dost. Od 70. let minulého století se izraelská vláda pokoušela vyřešit problém s beduínským osídlením budováním plánovitých měst. Nevyřešila ho.
Beduíni se dělí na mnoho kmenů a jejich sestěhování přineslo jen konflikty. A mnozí se nechtějí stěhovat. Místo plechové boudy by si rádi postavili lepší dům, ale na původním místě.
„Lidé tady mají svůj životní styl a zvyky a jsou navyklí žít v zástavbě vesnického typu,“ dodal Atíje al-Asam, předseda Výboru neuznaných beduínských vesnic.
Ředitelka organizace Regavim Naomi Linder Kahn upozorňuje na to, že beduíni si svá práva vysvětlují po svém. „Beduínské právo, které říká všechno, na co činím nárok, patří jen mně, je v moderním západním právním systému nepoužitelné. A vláda musí najít způsob, jak obojí skloubit, “ dodává ředitelka.
Severní Negev tak nastoluje velkou otázku. Jak modernizovat někoho, kdo nechce být modernizován. Respektive chce, ale po svém.
