Paříž - Britské, francouzské i americké exempláře křišťálových lebek, kultovních relikvií Mayů a Aztéků, jsou falešné. Za padělky jej označili vědci ve studii, kterou zveřejnil ve svém posledním čísle Journal of Archaeological Science. Podle ní byly lebky vystavené v londýnském Britském muzeu, pařížském muzeu Quai Branly a Smithsonově institutu ve Washingtonu vyrobeny v devatenáctém století a opracovány moderními technickými prostředky.
„Lebky z Londýna a Washingtonu nejsou předkolumbovské. Je třeba je považovat za relativně moderní produkty,“ napsali autoři článku. Podle studie byly kopie lebek zřejmě vyrobeny asi deset let před tím, než byly v 19. století poprvé dány do prodeje. Lebka z Quai Branly přímo nese stopy po broušení a hlazení prováděném moderními nástroji.
Londýnská lebka, která je vysoká patnáct centimetrů a již zakoupilo Britské muzeum v roce 1897, byla opracovávána za pomoci soustruhu a vrtačky. Zkoumání elektronickým mikroskopem prokázalo, že pro zpracování povrchu bylo použito diamantu a korundu a železné a kovové nástroje. Smithsonův institut získal svou křišťálovou lebku vysokou 25,5 centimetru v roce 1992. Na jejím povrchu byly zjištěny stopy brusu. V malé dutině vědci odhalili silikonový karbid, což je sloučenina, která se nachází výhradně v meteoritech a v moderních brusných materiálech.
Malé nepravidelnosti v křemenu ukazují, že ten, který byl použit pro londýnskou lebku, pochází z Alp, z Brazílie nebo z Madagaskaru. Washingtonská lebka může mít podle vědců různý původ: může pocházet mimo jiné z Mexika nebo Spojených států. Lebka Britského muzea se v 19. století, stejně jako lebka z Quai Branly, dostala do rukou kontroverzního obchodníka Eugena Bobana podezřelého z podvodů.
