Praha - K nejobávanějším bojovým prostředkům ve všech moderních konfliktech patří chemické zbraně. Ty byly poprvé ve velkém měřítku použity v první světové válce. V posledních měsících se však objevují stále častěji obavy, aby se chemické látky nedostaly do rukou teroristů. O úplné odstranění této munice se už mnoho let snaží Organizace pro zákaz chemických zbraní, která za svou činnost obdržela v roce 2013 Nobelovu cenu míru. Ředitel této organizace Ahmet Üzümcü byl hostem Událostí, komentářů.
Sýrie tvrdí, že odevzdala poslední chemické zbraně loni v létě. Znamená to, že režim Bašára Asada v tuto chvíli už chemickými zbraněmi nedisponuje?
Sýrie se připojila k naší organizaci v říjnu 2014 a prohlásila, že je chemický program zastaven a většina chemických zbraní byla ze Sýrie odvezena a zničena někde jinde. Co se týče toho, zda ta likvidace byla úplná, to je proces, který teď probíhá. Máme tým expertů, který to vyšetřuje, a probíhají konzultace se syrskou vládou, kde se snažíme zjistit, jestli existují ještě nějaké zbraně, které nebyly prokázány. Tohle bude pokračovat ještě další dva tři měsíce.
A na základě toho už budete moci konstatovat, že tam žádné zbraně nejsou? Nebo budou stále přetrvávat pochybnosti?
Po pravdě si nemyslíme, že by někde byla ukryta nějaká skrýš zbraní. Je tady inspekční mechanismus, kde ve velmi krátkodobém horizontu můžeme vyslat inspektory, aby prozkoumali různá podezření. Nicméně je pořád možné, že se někde najdou nějaké zbraně či vybavení, které mělo být přiznáno a nebylo. Tady jde o dlouhodobější proces vyloženě technického charakteru.
Ty zbraně jsou samozřejmě nebezpečné v rukou kohokoliv, ale neexistuje reálná možnost, že by se dostaly třeba do rukou teroristů? Teď mluvím konkrétně o Islámském státu.
Protože si myslíme, že ty zbraně už jsou mimo Sýrii a 98 % z nich bylo zničeno, tak si nemyslíme, že by tyto skupiny měly přístup k chemickým zbraním. Nicméně je pravda, že byly nějaké zprávy, které se nám nepodařilo prověřit, že proběhly nějaké pokusy získat chemické zbraně ze strany Islámského státu. Ale nemáme pro to žádný důkaz, který by to potvrdil.
Právě na to narážím, protože se objevily informace, že Islámský stát mohl chemické zbraně používat speciálně při konfliktu v Kobani. Je tohle věc, kterou vy jste nějakým způsobem prověřovali?
Ne tak úplně. Jak víte, tohle bylo místo, kde se až donedávna velmi intenzivně bojovalo a my jsme zkrátka nebyli schopni tam dostat naše experty. Nicméně objevila se jedna zpráva, že Islámský stát použil chlorin, tedy chlór – což není chemická zbraň jako taková, nicméně dokáže způsobit poměrně závažné poškození. Že se použil v Iráku před pěti měsíci – na to nás upozornily irácké úřady. Takže zprávy tady byly, že tak bylo zaútočeno na irácké vojáky, a způsobilo to nějaká zranění.
A podařilo se vám dopátrat, odkud ta zbraň mohla pocházet?
Chlór je samozřejmě něco, co je poměrně běžně dostupné, používá se každý den ve všech zemích včetně Iráku a Sýrie, takže si nemyslíme, že by byl nějaký zvlášť velký problém si ho obstarat.
Já bych se ještě zastavil u Iráku, tam jste nalezli ex post nějaké chemické zbraně, o kterých se mluvilo, že by tam mohly být?
V Iráku jsou pozůstatky chemických zbraní ještě po Saddámově režimu. Existují dva bunkry na jednom místě nedaleko Bagdádu a tam jsou ty zbraně zabezpečeny. A je také plán zničit tyto zbytky v následujících několika měsících. Ale bohužel v důsledku Islámského státu, který tuto oblast zabral - i když ji poté získaly irácké síly zase zpátky, tak se celá situace zkomplikovala. Takže očekáváme, že se tahle situace ještě vyřeší a že pomůžeme iráckým úřadům ty zbraně zničit. Ale tohle nejsou zas tak důležité zbraně, které by mohly představovat závažné bezpečnostní riziko. Je to spíše takový toxický odpad, který představuje bezpečnostní riziko pro lidi, kteří by s ním nakládali.
Jak je složité ty zbraně z takovýchto oblastí odvážet nebo vyzvedávat a pak ničit? Je to věc, která v tomto regionu je složitá?
Co se týče zbraní v Iráku, skutečně velmi obtížné s nimi manipulovat, protože to jsou velmi staré zbraně. Jsou tam jedovaté látky, které z nich unikají, a bez nezbytného ochranného vybavení by bylo velmi nebezpečné pro kohokoli se jich vůbec jen dotýkat.
