Habíb Ur Rahmán Quasim je v Afghánistánu uznávanou osobností. Špičkový lékař zůstal ve válkou zmítané zemi a ve skromných podmínkách vede jediné dětské popáleninové centrum, které alespoň vzdáleně připomíná západní standard. Nedávno získal v Evropě prestižní pediatrické ocenění a teď přijal i pozvání ke krátké návštěvě Prahy.
Quasim začínal ve skromných podmínkách a svým způsobem v nich i setrval. Přesto vybudoval centrum, které v zemi nemá obdoby. Nedostatek personálu i pomůcek překonal. Jen místním zvykům a tradicím musí ustoupit. „Pokud rodiče nedají souhlas, nemůžeme žádnou operaci provést,“ vysvětluje. Prý by tím riskoval, že ho někdo z rodiny nechtěně operovaného dítěte zastřelí.
Střelbě se lékař přesto nevyhnul. Válce se nevyhnou ani nemocnice a okolím té jeho několikrát otřásly exploze. Jednou zhruba dvacet metrů od kábulské kliniky. „Byl to silný výbuch, při kterém zemřelo víc než deset lidí. Já jsem to odnesl drobným zraněním hlavy. Od té doby mám problémy se sluchem,“ popisuje Quasim.
Z lékaře byl na čas pacient a z části jeho nemocnice se staly ruiny. Od práce ho to neodradilo. Naopak, zkušenost s čekáním na pomoc jiného doktora ho utvrdila v potřebnosti toho, co dělá.
Na rekonstrukci nemocnice přispěla afghánská vláda i zahraniční univerzity. Centrum tak funguje už sedmým rokem. Nejčastěji léčí třeba popálení horkou vodou nebo od požáru po explozi bomby. Tisícům dětí už klinika zlepšila a mnohým z nich i zachránila život. Poranění tohoto druhu totiž vyžadují dlouhou a systematickou péči, jak poznamenává dětský chirurg z Lékařů bez hranic Jan Trachta: „Obden převazy v celkové anestezii, masáže, zábaly, převazy… Je to strašně obtížné a je to obor jenom pro někoho. Pro někoho s velkou vůli a trpělivostí.“
Ty Quasimovi rozhodně nechybí, protože válka se v posledních letech stává stále krutější. „V roce 2018 došlo k jedenáctiprocentnímu nárůstu civilních obětí. Zhruba osm set případů tvořily děti. Takže jsem rozhodnutý tam zůstat a pečovat o děti, které mě potřebují,“ vysvětluje lékař.
