Jak kulturní a náboženské odlišnosti vnímají běžní teenageři? A vypovídá jejich pohled něco i o nás ostatních? Dokumentaristé Rozálie Kohoutová a Tomář Bojar si po snímku FC Roma „vypůjčili“ další sport, aby přiblížili obecnější téma (nejen) české společnosti. V dokumentární komedii Letní hokej sledovali výměnná soustředění dvou juniorských týmů – z českého Náchoda a marockého Salé. Snímek má v sobotu českou premiéru na karlovarském festivalu, tvůrci ho také představili při besedě v Domě ČT. Do kin se Letní hokej dostane 18. července.
Mešita, svíčková a teenageři. Letní hokej bruslí na tenkém ledě jinakosti
V prvním společném dokumentu FC Roma před čtyřmi lety zachytili Kohoutová a Bojar fotbalový tým, který je složený převážně z romských hráčů a s nímž nikdo nechce hrát. Téma jinakosti probírá i novinka Letní hokej. Opět prostřednictvím sportu a humoru, i když opakovaný návrat do sportovního prostředí je podle filmařů spíše náhoda než záměr.
Dokument vypráví o juniorských hokejistech z Náchoda, kteří odjeli na soustředění do marockého Salé. Mladí hokejisté z Maroka pak na oplátku přijeli do východních Čech. Teenageři tak měli možnost vzájemně poznat nejen své země, ale i prostředí, v němž žijí, protože ubytováni byli v rodinách svých hráčských vrstevníků.
Stejní, i když jiní
„Byli schopni se rychle adaptovat. Ukázalo se, že ve dvanácti třinácti letech nikdo moc neřeší, jaké má kdo náboženství a zvyky,“ nebyl podle Kohoutové znatelný žádný zásadní rozdíl mezi kluky z východočeské obce a muslimského světa, přestože na první pohled by se mohlo očekávat, že jejich jediným pojítkem je zájem o hokej. Režisérka se domnívá, že přibližování a vzdalování mezi protagonisty ovlivňovaly spíše vzájemné sympatie či antipatie než kulturní a náboženské odlišnosti.
Už dříve ale upozornila, že Letní hokej se nepokouší o žádné prvoplánové sdělení. Naopak film by měl zachytit nejednoznačnost světa. Nechce prý hledat idylu tam, kde není, ovšem ani mluvit o možné apokalypse, když tomu nic nenasvědčuje.
Tomáš Bojar nicméně dodává, že přesto byla jinakost stalá přítomná, i když ne zjevná. „Film ukazuje i pár situací, kdy kluci narazili na určité meze porozumění. Třeba teologická rozprava, jestli prase může, nebo nemůže pohlédnout na nebe, či o tom, jak se dá vtipkovat o výrazu ‚I Wanna Kill You' (chci tě zabít),“ uvádí příklady, které se dostaly do dokumentu.
„Přece jen jsou nějaké rozdíly v předporozumění světu, které se v určitých chvílích zhmotní,“ domnívá se Bojar. „Divák si může říkat, ano, jsou to děti globalizace, mají podobné zájmy, umí se na sebe napojit, ale v určitý moment se ukáže, že každý tu svoji kulturu v sobě imprintovanou má. A mnohdy i docela silně.“
I Wanna Kill You… s humorem
Tvůrci Letní hokej, podobně jako předchozí FC Roma, označují za dokumentární komedii. I když oba pociťují, že vnímavost vůči způsobům, jak lze o některých tématech mluvit, je ve společnosti stále senzitivnější.
„Věci se změnily,“ konstatuje Bojar. „Vidíme to, když zavítáme na západoevropské festivaly. U vět, které před deseti lety mohly zaznít bez problémů, je dnes velká ostražitost, jestli se někdo nemůže někoho dotknout. Svým způsobem si vážím toho, že u nás – jakkoli je tu spousta jiných problémů – ještě takové kádrování, jaké cítím v evropském fóru, neprobíhá.“
Na hranici humoru a závažného tématu se tak prý tvůrcům balancovalo složitě. Svůj přístup ale považují za správný. „Od dokumentů očekáváme, že se budou velkými problémy zabývat seriózně a přistupovat k nim s dokumentární pravdou. Ale pro mě je humor důležitý způsob, jak můžeme upozorňovat na problémy, které ve společnosti jsou,“ prohlašuje Rozálie Kohoutová.
Dodává, že v Letním hokeji se takové pojetí dařilo i díky tomu, že jak čeští, tak maročtí mladí sportovci se otevřeně dělili se štábem o teenagerovský pohled na věc a vtipkování, které u náctiletých není tolik svázané politickou korektností.