Mešita, svíčková a teenageři. Letní hokej bruslí na tenkém ledě jinakosti

3 minuty
Trailer: Letní hokej
Zdroj: ČT24

Jak kulturní a náboženské odlišnosti vnímají běžní teenageři? A vypovídá jejich pohled něco i o nás ostatních? Dokumentaristé Rozálie Kohoutová a Tomář Bojar si po snímku FC Roma „vypůjčili“ další sport, aby přiblížili obecnější téma (nejen) české společnosti. V dokumentární komedii Letní hokej sledovali výměnná soustředění dvou juniorských týmů – z českého Náchoda a marockého Salé. Snímek má v sobotu českou premiéru na karlovarském festivalu, tvůrci ho také představili při besedě v Domě ČT. Do kin se Letní hokej dostane 18. července.

V prvním společném dokumentu FC Roma před čtyřmi lety zachytili Kohoutová a Bojar fotbalový tým, který je složený převážně z romských hráčů a s nímž nikdo nechce hrát. Téma jinakosti probírá i novinka Letní hokej. Opět prostřednictvím sportu a humoru, i když opakovaný návrat do sportovního prostředí je podle filmařů spíše náhoda než záměr.

Dokument vypráví o juniorských hokejistech z Náchoda, kteří odjeli na soustředění do marockého Salé. Mladí hokejisté z Maroka pak na oplátku přijeli do východních Čech. Teenageři tak měli možnost vzájemně poznat nejen své země, ale i prostředí, v němž žijí, protože ubytováni byli v rodinách svých hráčských vrstevníků.

Stejní, i když jiní

„Byli schopni se rychle adaptovat. Ukázalo se, že ve dvanácti třinácti letech nikdo moc neřeší, jaké má kdo náboženství a zvyky,“ nebyl podle Kohoutové znatelný žádný zásadní rozdíl mezi kluky z východočeské obce a muslimského světa, přestože na první pohled by se mohlo očekávat, že jejich jediným pojítkem je zájem o hokej. Režisérka se domnívá, že přibližování a vzdalování mezi protagonisty ovlivňovaly spíše vzájemné sympatie či antipatie než kulturní a náboženské odlišnosti.

Už dříve ale upozornila, že Letní hokej se nepokouší o žádné prvoplánové sdělení. Naopak film by měl zachytit nejednoznačnost světa. Nechce prý hledat idylu tam, kde není, ovšem ani mluvit o možné apokalypse, když tomu nic nenasvědčuje.

44 minut
Záznam: Beseda s Rozálií Kohoutovou a Tomášem Bojarem o dokumentu Letní hokej
Zdroj: ČT24

Tomáš Bojar nicméně dodává, že přesto byla jinakost stalá přítomná, i když ne zjevná. „Film ukazuje i pár situací, kdy kluci narazili na určité meze porozumění. Třeba teologická rozprava, jestli prase může, nebo nemůže pohlédnout na nebe, či o tom, jak se dá vtipkovat o výrazu ‚I Wanna Kill You' (chci tě zabít),“ uvádí příklady, které se dostaly do dokumentu.

„Přece jen jsou nějaké rozdíly v předporozumění světu, které se v určitých chvílích zhmotní,“ domnívá se Bojar. „Divák si může říkat, ano, jsou to děti globalizace, mají podobné zájmy, umí se na sebe napojit, ale v určitý moment se ukáže, že každý tu svoji kulturu v sobě imprintovanou má. A mnohdy i docela silně.“

I Wanna Kill You… s humorem

Tvůrci Letní hokej, podobně jako předchozí FC Roma, označují za dokumentární komedii. I když oba pociťují, že vnímavost vůči způsobům, jak lze o některých tématech mluvit, je ve společnosti stále senzitivnější.

„Věci se změnily,“ konstatuje Bojar. „Vidíme to, když zavítáme na západoevropské festivaly. U vět, které před deseti lety mohly zaznít bez problémů, je dnes velká ostražitost, jestli se někdo nemůže někoho dotknout. Svým způsobem si vážím toho, že u nás – jakkoli je tu spousta jiných problémů – ještě takové kádrování, jaké cítím v evropském fóru, neprobíhá.“

Na hranici humoru a závažného tématu se tak prý tvůrcům balancovalo složitě. Svůj přístup ale považují za správný. „Od dokumentů očekáváme, že se budou velkými problémy zabývat seriózně a přistupovat k nim s dokumentární pravdou. Ale pro mě je humor důležitý způsob, jak můžeme upozorňovat na problémy, které ve společnosti jsou,“ prohlašuje Rozálie Kohoutová.

Dodává, že v Letním hokeji se takové pojetí dařilo i díky tomu, že jak čeští, tak maročtí mladí sportovci se otevřeně dělili se štábem o teenagerovský pohled na věc a vtipkování, které u náctiletých není tolik svázané politickou korektností.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Filmový festival Karlovy Vary 2019

Z festivalu do kina. Vybrané filmy z Varů je možné vidět i v jiných městech

Filmy, které se promítaly na letošním festivalu v Karlových Varech, se dostanou i do biografů po celé republice. Od 8. července je možné na festivalový výběr zajít díky dvěma projektům: Oficiálním ozvěnám Šary Vary a také přehlídce Vary ve vašem kině. Mezi snímky je třeba dokument o Maradonovi nebo drama Parazit, které vyhrálo letošní festival v Cannes.
8. 7. 2019

Glosa o festivalu ve Varech: Budiž světlo, pro rodinu i český film

Křišťálový globus 54. karlovarského festivalu vyhrál film o rozpadlé bulharské rodině s názvem Otec. Skutečnými vítězi letošního ročníku ale byly německý snímek Lara od režiséra Jana-Oleho Gerstera a slovensko-české drama Budiž světlo od slovenského režiséra Marko Škopa. Ty získaly ocenění napříč různými dalšími porotami a zároveň sympatie diváků v anketách. Jde o tituly, k nimž se veřejný diskurz bude zcela jistě vracet. A v souvislosti s Vary se vrací i diskuse o stavu české kinematografie.
7. 7. 2019

Jaký byl 54. festival v Karlových Varech? Podívejte se na sestřih zajímavých momentů

Julianne Mooreová, Casey Affleck, Patricia Clarksonová, ale také Jiří Suchý, Jiří Bartoška nebo Aňa Geislerová přijeli letos na festival do Varů. A jak hvězdy na červeném koberci, tak zákulisí filmové přehlídky zachytily kamery České televize. Z natočených záběrů vzniklo střihové ohlédnutí za právě skončeným 54. ročníkem.
7. 7. 2019

Na festivalu ve Varech jsou nejlepší otcové. Ceny obdržel bulharský i slovenský

Hlavní festivalová porota 54. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech se jednoznačně shodla, že nejlepší je Otec. Hlavní postava bulharsko-řeckého dramatu si s osobitým humorem hledá cestu ke svým blízkým. Jednu z hereckých cen získal slovenský herec Milan Ondrík za ztvárnění role ve slovenském dramatu Budiž světlo. Koprodukčně se na tomto snímku podílela i Česká televize.
6. 7. 2019

Herečka Patricia Clarksonová přijela do Varů s Řidičským průkazem. Odveze si cenu

Řadu slavných hostů, kteří kdy zavítali na karlovarský festival, rozšířila na závěr 54. ročníku Patricia Clarksonová. Americká herečka přijela do Varů představit svůj Řidičský průkaz, tedy film, který má ráda, protože, jak sama říká, je o důležitých setkáních v životech. Při sobotním závěrečném ceremoniálu také převezme ocenění za přínos kinematografii.
6. 7. 2019

Filmový postřeh: Sláva a démoni. Záhadu Michaela Hutchence odkrývá dokument

Mystify: Michael Hutchence je dokumentární životopis o australském rockovém zpěvákovi, frontmanovi skupiny INXS, který předčasně ukončil svůj život v 37 letech. Režisér tohoto snímku Richard Lowenstein byl i častým autorem Hutchenceových klipů a v Praze s ním dokonce natočil i videoklip k jedné z nejznámějších písní INXS Never Tear Us Apart.
6. 7. 2019

Filmový postřeh: Lekce středoškolského života míří Ke hvězdám, ale nedosáhne na ně

Střední škola je pro světové filmaře věčnou inspirací. Tématem se často opájí i američtí nezávislí („indie“) tvůrci, kteří skrze něj přibližují jak největší životní tragédie, tak i radosti. Kdo zhlédne film Ke hvězdám, bude v tomto subžánru číst jako v knize. Jedná se o snímek vypravěčsky přímočarý, jemný k postavám a na všech úrovních srozumitelný.
6. 7. 2019

Festivalové vteřiny Marka Ebena: Co to včera bylo? A co to bude za rok?

Co se vešlo do posledních festivalových vteřin 54. ročníku? Připomínka, že lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný; co na kameramanech nemají rády herečky či jak se řeší, aby basketbalisté z NBA nezacláněli v kině ve výhledu ostatním. A na závěr  i Marek Eben prozradí, co ho dojímá.
6. 7. 2019
Načítání...