Zubrnice – Skanzen v Zubrnicích je trochu neobvyklý, má totiž svého starostu, radnici a normálně v něm žijí lidé. Vyrostl totiž uprostřed běžné vesnice, a to díky tomu, že jednomu řediteli okresního muzea se příčilo ničení památek. Šlo o horolezce, etnografa a šéfa Muzea lidové architektury v Zubrnicích Františka Ledvinku, který je podle mnohých tvrdohlavý. Jeho rozhodnutí ale pomohlo v obci uchovat řadu stavení a další zachráněné přibyly odjinud.
Horolezecké lano dnes František Ledvinka používá nanejvýš k odtažení auta. Jenže byly doby, kdy dokázal vyšplhat i na ty nejvyšší střechy a kostelní věže. „Všechny ty výškové památky mám tady v kraji nebo přilehlém okolí slezeny,“ řekl František Ledvinka. Horolezec nakonec vystudoval etnografii a stal se ředitelem ústeckého muzea. Brzy ukázal, že o vztahu k památkám jen nemluví, nejdříve se mu podařilo zachránit zubrnický kostel.
Kostel zůstal stát, protože z něj okresní muzeum udělalo svůj depozitář. Zmizet ale měl i cenný roubený dům naproti. Jenže bagrista, který ho měl zbourat, onemocněl. Než se uzdravil, už dům patřil muzeu. Místní lidé příliš nejásali. Ve chvíli, kdy začalo muzeum do Zubrnic stěhovat i venkovská stavení odjinud, bylo jasné, že původně slibované paneláky už v jejich obci nikdo nepostaví.
„Tady se daří vlastně kombinovat to původní s těmi transfery odjinud. Myslím si, že celkem zdárně,“ podotkla ředitelka Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem Eva Balaštíková. Ředitelnu ústeckého muzea Ledvinka už dávno vyměnil za kancelář přímo ve skanzenu. Do důchodu ale nechce. Zakladatel a stále vedoucí skanzenu si dal ještě jeden úkol. Založil občanské sdružení, které buduje novou naučnou stezku. Ta chce ukázat historii mlynářství v Zubrnicích. Dva z pěti původních mlýnů už znovu vypadají jako dřív.
