V místech bývalého sběrného a pracovního tábora v Žalově u Kunštátu na Blanensku intenzivně pracují dělníci. Dokončují stavbu památníku obětem romského holocaustu. Areál je ještě na mnoha místech rozbagrovaný. Reálné obrysy ale už dostalo infocentrum, ve kterém by se měla nacházet hlavní expozice.
„Expozice už je vymyšlená, ale bude teprve vznikat a vystavená bude až v dalším roce. Celý areál by měl být návštěvníkům otevřen v létě 2017,“ popsal stav výstavby manažer památníku Pavel Štěpán. V infocentru bude pouze jedna část expozice, která lidem představí historii místa. „Další části budou věnovány spíše všednímu životu v táboře v různých obdobích,“ doplnil.
Zbytek expozice bude ve dvou původních budovách. „Jedná se o jednu z ubytoven vězňů a pak ubytovnu dozorců. To nám umožňuje i porovnat kvalitu ubytování, podmínky pro obě skupiny,“ vysvětlil Štěpán. Snaží se také, podle historických dokladů, které objevili v archivech náznakem zrekonstruovat, jaký by v areálu terén během druhé světové války.
V táboře se vystřídali Romové, vězni i Němci
„Historie tohoto místa je velmi bohatá. Je to taková malá učebnice historie válečných a poválečných událostí,“ popsal místo manažer památníku. Během pouhých deseti let totiž místo využívalo několik různých států a sloužil pro odlišné účely. Tábor Žalov byl podle Štěpána založený jako internační zařízení pro ty, kteří nedokázali prokázat zdroj obživy. „Tehdy od roku 1940 do roku 1942 se jmenoval kárný pracovní tábor,“ doplnil.
Později se z něj podle Štěpánových slov stal takzvaný cikánský tábor. „Dosud v něm byli zdraví lidé schopní práce. Až na základě nařízení o potírání cikánského zlořádu sem byly umístěny celé rodiny bez ohledu na věk a zdravotní stav jejich členů,“ popsala situaci ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Dodala, že lágrem prošlo 1396 lidí, včetně dětí. „Byly mezi prvními obětmi, protože nevydržely těžké táborové podmínky,“ doplnila ředitelka.
Žalov fungoval jako čekací tábor. „Čekalo se na vyjasnění cikánské otázky. Když bylo jasné konečné řešení, tak přijel 21. srpna 1943 transport, který je hromadně odvezl do Osvětimi,“ uvedla Horváthová. Každoročně tento den pořádá muzeum také pietní akt v místě hromadného hrobu, který se nachází nad táborem.
V Žalově umírali lidé i po válce
Na konci války tábor využíval i německý wermacht, který tam měl výcvikové středisko. Později ho nahradil tábor rumunských vojáků, kteří společně s Rudou armádou osvobozovali Československo. „Byl tu i lazaret Rudé armády,“ dodal manažer.
Místo Čechů a spojenců ale nakonec v Žalově skončili Němci. „Byl určený zejména těm, kteří nebyli schopní odsunu kvůli vysokému věku nebo nějakých chorob. Hodně jich i zemřelo,“ popsal poválečnou situaci Štěpán. Nakonec tam byl tábor nucených prací pro vězně nastupujícího komunistického režimu.
