Ústavní soud (ÚS) zrušil část letošní úhradové vyhlášky, která rozšiřovala regulaci úhrad na ošetřovatelskou péči v zařízeních pobytových sociálních služeb. Návrh na její zrušení podala skupina 25 senátorů, za něž jednal Jiří Čunek (KDU-ČSL). Ministerstvo zdravotnictví podle ní při vydání vyhlášky vykročilo ze zákonných mezí. Nález soudu ale nemá přímý dopad na služby a platby provedené podle letošní úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví.
Senátoři uvedli, že neočekávané zařazení ošetřovatelské péče poskytované klientům v pobytových zařízeních sociálních služeb do úhradové vyhlášky pro rok 2016 je překročením zákonného zmocnění a porušením zákazu libovůle a principu předvídatelnosti práva.
Zdůraznili, že úhradová vyhláška v minulosti na tento druh péče nedopadala. Provozovatelé zařízení pobytových sociálních služeb uzavírali s pojišťovnami zvláštní smlouvy. Zařazením do úhradové vyhlášky přišli o možnost vyjednat si s pojišťovnami cenu a podmínky.
Ústavní soud souhlasí s argumentem, ze rozhodnutí je mimo meze zákona o veřejném zdravotním pojištění. Své rozhodnutí okomentoval tak, že zákon hovoří o uzavírání zvláštních smluv s pobytovými zařízeními a že pojišťovna je povinna uzavřít speciální smlouvu, pokud o ni pobytové zařízení požádá. Tento paragraf ale nedává ministerstvu zdravotnictví možnost zahrnout taková zařízení do uhradové vyhlášky.
- Úhradová vyhláška stanovuje hodnoty bodu, výši úhrad a regulační omezení. Podle ní pak platí pojišťovny nemocnicím a lékařům.
Výhrady k vyhlášce už řešil soud několikrát
Podobný návrh na zrušení části předpisu letos podala také skupina dalších 15 senátorů reprezentovaných Přemyslem Sobotkou (ODS). Soud jej ale odmítl jako nepřípustný, protože už se zabýval návrhem skupiny kolem Čunka.
Úhradovou vyhlášku řešili ústavní soudci také minulý rok. Výhrady proti předpisu měly i tehdy dvě skupiny senátorů. Vadily jim například rozdíly v úhradách v různých částech Česka. Poukazovali na porušení práva podnikat, práva na spravedlivou odměnu za práci a bezplatnou zdravotní péči.
Podle soudu ale vyhláška žádným základním právům neodporovala, navazovala na starší předpisy a pravidla byla předvídatelná a plošná, byť v důsledku mohla vyvolávat některé rozdíly a nerovnosti.
