Horníci začali navrtávat svahy největšího povrchového dolu v Česku Lomu ČSA. Pomocí systému chodeb se dostanou k pro ně zatím nedostupným zásobám uhlí. Ročně jde až o 300 tisíc tun. Nový hlubinný způsob těžby je šetrnější k životnímu prostředí a souhlasí s ním i ekologové.
Lom ČSA se nachází pod úpatím Krušných hor. Povrchový důl má zkosené svahy, mimo jiné i proto, aby se nezřítily okolní pozemky. Jenomže v těchto svazích je stejná vrstva uhlí jako ve zbytku dolu, kde ho těží velké stroje. Horníci se k zásobám dostávají tak, že v patnáctimetrové vrstvě uhlí hloubí cesty.
Jedním z horníků, kteří na Lomu ČSA při takzvaném chodbicování pracují, je Martin Muk – ten řídí vrták i deset hodin v kuse. A – jak s nadhledem uvádí – při práci se dostane do míst, kde ještě nikdo před ním nebyl.
Uhlí z této chodby je na kraji dolu a velké stroje by ho nedokázaly vytěžit, aby nezničily okolní pozemky. Horníci ho tak získávají přímo vrtáním 15 metrů vysoké uhelné vrstvy. Mohou se tak dostat až k limitům těžby.
Aby mohl štáb ČT vůbec vstoupit do dolu, musí splnit přísná bezpečnostní opatření. Vedle helmy musel mít i světla a zásoby kyslíku. Doprovázel je odborník, který měřil množství nebezpečných plynů ve vzduchu.
V chodbě dolu jsou nad hlavami horníků umístěny stovky vaniček s vodou. Kdyby tam vybuchl plyn, zvrhnou se a požár uhasí. Vše, co horníci potřebují, jim rozváží speciální vlak. Uvnitř je při těžbě tak velký hluk, že se horníci musejí dorozumívat gesty.
„Vyrazíme postup jeden, tři metry, a potom začneme dávat železo, svorníkovat, zatahovat, zajišťovat strop a přípravovat další postup,“ popsal metodu práce horník Martin Muk. Doplnil, že kovové obložení i síta jsou bezpečnostní prvky.
Martin Muk dělá svou práci od vyučení, už přes 30 let. „Jsme relativně blízko světla, občas vidíme i sluníčko. Ale je to dřina jako každá jiná. Jestli je to dole nebo tady, prostě je to pořád stejné. Je to náročné – fyzicky i psychicky,“ řekl Martin Muk.
Těžba je teprve na začátku, chodba, kde štáb ČT natáčel, je dlouhá necelých 300 metrů a horníci postupují rychlostí 12 metrů za den. Kopáním horníci ročně takto vytěží 300 tisíc tun uhlí, ve srovnání s dolem venku je to desetina.
Množství vytěženého uhlí za rok
- povrchově – 3 miliony tun
- chodbicování – 300 tisíc tun
Zdroj: Severní energetická
Jenomže venku už uhlí dochází a ve svazích je ho až na 10 let. V první fázi se ale zatím počítá s těžbou po dobou 3 let.
Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí Severní energetické uvedla, že na práci při chodbicování začali postupně přesouvat „hlubináře“ z hlubinného dolu Centrum. „Chceme využít jejich řemeslné umění a jejich know-how, už tady v chodbicích pracuje prvních 30 lidí,“ řekla Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí Severní energetické.
Chodbicování v bočních svazích ve velmi omezeném rozsahu v zásadě neodmítají ani ekologové.
Doluje se pod svahy, kde nikdo nebydlí. Použít stejnou metodu pod Horním Jiřetínem nebo jinými obydlenými místy podle těžařů kvůli geologické situaci nejde. „Hrozí velké nestability a propady a ty obydlené části by byly v ohrožení,“ konstatovala Gabriela Sáričková Benešová.
Právě kvůli dolu ČSA jsou největší spory okolo prolomení limitů. Uhlí dochází, hornici by se rádi dostali i k zásobám za zatím stanovenými hranicemi, proti jsou obyvatelé okolních obcí. Vláda by měla rozhodnout v létě.
