Zlín – Průmyslník a syn zakladatele legendární obuvnické firmy Tomáš Baťa junior by dnes oslavil sto let. Do Zlína přijela jeho rodina, která na něj zavzpomínala při soukromé návštěvě Baťovy vily. Na výstavě v prostorách univerzity se zase představí fotografie z rodinného archivu, které se zatím na veřejnosti nikdy neobjevily.
Úcta a skromnost. Tato dvě slova podle známých a spolupracovníků charakterizují osobnost Tomáše Bati. Narodil se přesně před sto lety, 17. září 1914, do rodiny úspěšného obuvníka. Jeho blízcí mu říkali Tomík, pro ostatní byl prostě Baťa. Od otce ho odlišuje prostřední jméno Jan či přídomek mladší. I přesto si prý po jeho návratu do Československa v roce 1989 někteří lidé mysleli, že jde o legendárního zakladatele koncernu a spletli si ho s jeho vlastním otcem.
Do Zlína se dnes prakticky z celého světa sjela celá Baťova rodina. Na muže, který byl symbolem českého byznysu, zdaleka nevzpomínali jen oficiální hosté, ale také jeho řadoví zaměstnanci nebo lidé, kteří se s ním setkali jen na pár hodin. „Podal mi ruku a řekl: Buď vám to půjde, nebo půjdete. A to když si každé ráno řeknete, tak máte o motivaci postaráno,“ vzpomíná na první setkání se svým šéfem správce baťovských lesů Miroslav Hovořák.
Tomáš Baťa řídil obří koncern, byl ale zvyklý sám tvrdě pracovat. Otec mu v mládí nedal nic zadarmo a pečlivě dbal na výchovu svého syna a dědice úspěšné továrny. Už jako devítiletý putoval Baťa mladší několikrát zcela sám do ciziny, aby na studiích získal zkušenosti a samostatnost. Vedle špičkového vzdělání si musel vyzkoušet i to, jaké je začít od píky. Nechal se proto vyučit ševcem.
To, co sám podniku dával, čekal i od svých zaměstnanců. „Byl to velmi příjemný člověk, který vždycky dokázal povzbudit, pochválit, předával tu svoji obrovskou energii. Samozřejmě pokud byl někdo jeho zaměstnanec a nedělal to, co měl, tak dokázal zvednout hlas a velmi důrazně připomenout, co jsou vaše povinnosti,“ vzpomínal na Tomáše Baťu Pavel Velev, které dnes vede nadaci slavného průmyslníka.
Za války byl Baťa v exilu v Kanadě, kde vybudoval nový baťovský podnik. Pobyt v cizině a punc „úspěšného kapitalisty“ ale znamenaly, že v osvobozené vlasti dlouho nepobyl. Po roce 1948 se jméno Baťa socialistickému režimu nehodilo. Zlín se změnil na Gottwaldov, firma Baťa na Svit a Tomáš Baťa mladší pokračoval v kariéře už jen na Západě.
Na svou vlast ale nezanevřel. „Přestože žil 50 let v Kanadě, Česko pro něj bylo vždycky takovou baterií, ze které čerpal energii. Několikrát jsem na vlastní kůži zažil, že dojel do Zlína nemocný nebo nebyl v dobré náladě a po několika hodinách úplně pookřál. Zlín pro něj byla přímo atomová elektrárna,“ dodal Velev.
Teprve po listopadu 1989 mohlo Baťovo jméno opět zaznít naplno. Tomáš junior přijel zpět do vlasti ani ne měsíc po revoluci, v prosinci 1989 a jeho cesta směřovala do Zlína. Na náměstí jej bouřlivě přivítaly desítky tisíc lidí. Pro Tomáše J. Baťu, jak později řekl, to byl jeden z nejpůsobivějších zážitků jeho života.
I když mu v té doby bylo už 75 let, vrhl se do obnovy firmy Baťa v Československu. Pro „svou zemi“ pomohl vyjednat vstup do OECD, založil nadaci se svým jménem, pomáhal zlínské Univerzitě Tomáše Bati, která nese jméno jeho otce. Zemřel na podzim 2008 v kanadském Torontu. Bylo mu 93 let. Ještě rok předtím slavil na samotě v Bílých Karpatech 92. narozeniny. „Byl ve valašském kroji, zpíval, tančil a byl tam neobyčejně šťastný,“ zavzpomínala dnes na manžela Sonja Bata.
V současnosti má firma Baťa na pět tisíc prodejen v 60 zemích světa a podle vlastních údajů Baťa obslouží milion lidí za den. Ročně prodá na 280 milionů párů bot, které vyrábí 25 závodů ve 20 zemích světa.
