Ratiboř (Polsko) - Přesně před 70 lety vpadla československá armáda na Ratibořsko a do Kladska. Byla to území, která byla dříve součástí Německa, ale podle mezinárodních dohod měla po 2. světové válce připadnout Polsku. Velení československé armády ale cítilo mocenské vakuum a pokusilo se posunout hranice státu dál na sever, protože Poláci se na tomto území ještě pevně neuchytili. Na nátlak Moskvy se jednotky po několika dnech stáhly.
Touha získat Kladsko, kde žila česká menšina, byla podle historiků ještě starší. „Snaha zarovnat hranice a především získat pro republiku Kladský výběžek, je doložená už v době vzniku Československa,“ uvedl historik Jiří Bílek.
Operace začala 10. června 1945 obsazením nádraží v Chalupkách poblíž hranice u Bohumína. Českoslovenští vojáci vyhnali polské železničáře a začali ničit polské nápisy a symboly. Rozkaz k postupu vydal tehdejší náčelník hlavního štábu československé armády Bohumil Boček.
„Dodnes je otázkou, jestli šlo pouze o nějakou jeho vojenskou iniciativu, nebo jestli měl nějaké ústní rozkazy ministra národní obrany nebo jiných vládních činitelů,“ řekl k tomu kurátor Národního památníku II. světové války v Hrabyni Ondřej Kolář.
Za nadějí Čechoslováků byla i chybná ruská mapa
Další historik Piotr Palys tvrdí, že roli v konfliktu sehrála i jedna chybná ruská mapa, která Československu toto území přiznávala. Tu viděl i velitel československé tankové brigády Vladimír Janko. „Od velitele ruské posádky v Ratiboři, kterému mapu ukázali, získali Čechoslováci souhlas se zabráním těchto pohraničních oblastí,“ líčil Palys.
Československé tanky se ale dostaly jen asi deset kilometrů od hranic na okraj Ratiboře. Do města už nevjely. Vojáci měli rozkaz vyhnout se jakémukoliv střetu. Poláci tvrdí, že jeden důstojník byl zabit. Poslali ostrý protest do Prahy a do oblasti vyslali také vlastní tankové jednotky. „A ty měly za úkol vytlačit československé tanky, pokud by tam setrvaly,“ uvedl Palys.
Napětí mezi státy živil spor o Těšínsko
Vyhrocenou situaci nakonec ukončila Moskva. Po schůzce u generála Andreje Ivanoviče Jeremenka se československé jednotky stáhly. „Sovětští důstojníci jednoznačně potvrdili, že na základě rozhodnutí přijatých během Jaltské konference, Sovětský svaz uznává a podporuje polské nároky na toto území,“ doplnil Kolář.
V roztržce sehrál roli dlouholetý spor o Těšínsko, který sahá až do roku 1918. V roce 1938 Polsko východní část československé části Těšínska vojensky obsadilo a anektovalo. Napětí mezi oběma státy trvalo ještě dlouho. Až smlouva mezi oběma státy z roku 1958 definitivně ukončila spory o hraniční území. Potvrdila, že hranice zůstanou v předmnichovské podobě.
