Praha/Střešovice – Staré Střešovice jsou pražskou čtvrtí, kde jsou vedle sebe původní staré domky s těmi postavenými místo těch, které nepřežily socialistickou péči. Některé z těch původních jsou ve stavu, kdy už se předpokládá jen zbourání. K zachování Genia loci se snaží přispět různé skupiny místních. Mezi ně patří i dva nestárnoucí starousedlíci, kteří zároveň přinášejí důkaz o tom, co zmůže fyzická a především psychická aktivita ve vyšším věku.
Mohli by sloužit jako živoucí důkaz, že duševní aktivita nedovoluje zestárnout. Nebo taky, že kdo si hraje, nezlobí. Každopádně jsou tihle dva více než osmdesátiletí kluci i ve svém věku hybnou silou starých Střešovic. „Koupil jsem si teď elektrickou koloběžku, je to můj koníček. Ujede asi 12 kilometrů, pak se musí znovu nabít a jede potichu. Třeba na hřbitově jsem za 7 minut, dřív jsem tam šel 20 minut,“ prohlásil Jaroslav Sochůrek.
A zatímco Jaroslav Sochůrek objíždí Střešovice a okolí na koloběžce, Václav Jágr si koupil nejmodernější střihové vybavení a digitální technologií točí amatérské filmy. Tradice střešovického filmování je bezmála padesátiletá, a zatímco v šedesátých letech byl hnacím motorem filmařského týmu Jaroslav Sochůrek, teď převzal vedení jeho dlouholetý kamarád Václav Jágr. Jak se smíchem říká, Jarda nezvládl přechod na digitální technologie. „Snažíme se uplatnit ty staré filmy. Jsou o našem mládí – jak jsme jezdili trempovat, jak jsme stavěli lodě,“ popisuje pan Jágr.
Jejich totem je památkou na dobu trempování po středním Povltaví, klubovna s neskutečnou atmosférou na slavnou dobu party zvané Pidgeti. Čtvrtek co čtvrtek bývala hostitelkou téhle bujaré skupinky. Před deseti lety se tihle dva zasloužili o další oživení starých střešovických tradic, po nekonečném bombardování úřadů dosáhli rekonstrukce zdejší zvoničky. A Václav Jágr téhle stavbě věnoval i jednu ze svých písní.
Staré Střešovice si takovou pozornost opravdu zaslouží.
