Brněnské Národní divadlo připravilo pro nejmenší diváky operu Kocour v botách. V pohádkovém příběhu účinkuje kromě dospělých herců také dětský sbor. V hodinovém představení se jeho členové postupně promění v myši, dvořany francouzského krále, netopýry i pomocníky obra kouzelníka. Kocour v botách je podle divadelníků pro děti ideálním prvním kontaktem s operním světem.
Kocour v botách našel útočiště v brněnské Redutě. Opera je určená těm nejmenším
Příběh o Kocourovi v botách napsal už v sedmnáctém století francouzský spisovatel Charles Perrout. Od té doby pohádku zpracovalo několik další autorů a ilustrátorů. Dostala se několikrát i na filmové plátno, i jako animovaný příběh studia Dreamworks před sedmi lety.
Teď se ve svých vysokých botách bude kocour nově prohánět i na divadelních prknech v brněnské Redutě. Jeho příběh je ale od francouzské předlohy odlišný. S originálem má v podstatě společný jen název a boty, které kocour nosí.
Kocour bydlí v činžáku a učí se francouzsky
Zvířecí hrdina pohádkové opery skladatele Jiřího Temla žije v činžáku na pražském Žižkově. Nebaví ho chytat myši, raději se učí francouzsky, což ovšem domovnice neocení a vyhodí ho na ulici. Kocour se vydá na dobrodružnou cestu do Francie v doprovodu dětského kamaráda Františka, kterého zase nebaví učit se, jak se šijí boty. „Dětský divák je nesmírně náročný, potřebuje velmi kvalitní, věrohodné, upřímné představení, chce být očarovaný divadelními kouzly a stále znovu překvapovaný,“ uvedl režisér Marek Mokoš.
Pohádková opera je určená dětem a děti v ní také ve velké míře účinkují. Je jich celý dvacetičlenný pěvecký sbor. „Je tam spousta běhání ze scény do scény, je to náročné. Hodně se převlékáme z myší do dvořanů a jsme tam vlastně takové pozadí pro celou tu operu,“ vysvětlila členka dětského souboru Hedvika Krejzlová.
Kromě kouzelného světa opery plného barevných scén přináší pohádka malým divákům i mnohá poučení. „Člověk nebo kocour, když něco chce, tak pokud pro to udělá maximum, tak má velkou šanci toho docílit,“ řekla představitelka kocoura Veronika Hajnová Fialová. Je to ale zároveň i příběh o vzájemné pomoci a také o tom, že učení a studium může být vlastně docela zábava.