Hladina řeky Moravy vydala skryté poklady. Díky suchu a nízkému průtoku se ve vodě objevily zbytky staveb, o jejichž existenci se dlouho nevědělo. Třeba o tajemných kůlech u Mikulčic nebo o starém mostu u Hodonína.
„Poprvé, když se to objevilo, tak nás to překvapilo, protože jsme viděli něco, co jsme nedoufali, že to tu je. Tudy se proplouvalo, někdo tu občas rozbil o to kánoe, ale nikdo nevěděl, že je to tak zachované. Nikdo nevěděl, jak to Němci vyhodili, tehdy sem nikoho nepustili a dokonce jsme tu našli i patrony,“ začal vyprávět příběh Masarykova mostu správce přístaviště Hodonín František Ondruš.
Most spojoval právě Hodonín se Slovenským Holíčem. Začal se stavět v roce 1935. O deset let později ho ale ustupující německá armáda vyhodila do povětří a most zmizel pod vodou.
O mostu se nevědělo přes padesát let
Když je hladina v normálním stavu je říčka hluboká tak metr, metr dvacet. Při nižších stavech přes prázdniny a léto, tak poklesne na 60 centimetrů. „Dozvěděli jsme se o něm možná v 98. roku, když hladina poklesla možná trošku níž. Tak jsme najednou objevili, že je tady most a začali jsme po tom pátrat a zjistili jsme, že je to původní Masarykův most,“ popsal objevení památky Ondruš.
Sucho odhalilo tajemné kůly v Mikulčicích
Extrémní sucho posledních týdnů ale potěšilo nejenom zvědavce v Hodoníně. Neobvyklý pohled nabídlo i historikům o kousek výš proti proudu řeky Moravy, v Mikulčicích. Tam zase vystoupily z vody tajemné kůly. K jakému účelu přesně sloužily, archeologové netuší. „Jsou určité předpoklady, že by to mohlo být zařízení, které sloužilo k transportu dřeva, k nakládání dřeva z lužních lesů z lichtenštejnského panství, k nakládání tohoto dřeva na lodě a plavení po řece Moravě. Zprávy o tom jsou z 19. století,“ uvedl archeolog Lumír Poláček.
Kůly sice nejsou tak staré jako zbytek velkomoravského hradiště, ale mohly by naznačit, kudy i o tisíc let dřív vedly cesty přes řeku do Slovenska. „Vždy byly zčásti pod hladinou a nyní díky tomu nízkému stavu vody, tak je vlastně vidíme téměř v úplnosti a můžeme je dokumentovat a zkoumat,“ vysvětlil Poláček.
Zatopenou vesnici ukázala brněnská přehrada
Podobně vystupují poklady i při různých mimořádných událostech. Na staré časy třeba vzpomínali i obyvatelé původního Bítova, vesnice, která proti vůli svých starousedlíků zmizela pod hladinou Vranovské přehrady. Před pěti lety ji na jaře vodohospodáři upouštěli, aby se připravili na tání. Například v těchto místech stál kostel. Také Brno před šesti lety začínalo čistit přehradu a vypustilo ji o dvě třetiny. Tehdy z vody vystoupily zbytky domů z původních Kníniček. A pamětníci se vydali na místo zavzpomínat si na své domovy.
