Hladina řeky Moravy vydala skryté poklady. Díky suchu a nízkému průtoku se ve vodě objevily zbytky staveb, o jejichž existenci se dlouho nevědělo. Třeba o tajemných kůlech u Mikulčic nebo o starém mostu u Hodonína.
Klesající hladiny řek ukázaly dávno zatopené stavby
„Poprvé, když se to objevilo, tak nás to překvapilo, protože jsme viděli něco, co jsme nedoufali, že to tu je. Tudy se proplouvalo, někdo tu občas rozbil o to kánoe, ale nikdo nevěděl, že je to tak zachované. Nikdo nevěděl, jak to Němci vyhodili, tehdy sem nikoho nepustili a dokonce jsme tu našli i patrony,“ začal vyprávět příběh Masarykova mostu správce přístaviště Hodonín František Ondruš.
Most spojoval právě Hodonín se Slovenským Holíčem. Začal se stavět v roce 1935. O deset let později ho ale ustupující německá armáda vyhodila do povětří a most zmizel pod vodou.
O mostu se nevědělo přes padesát let
Když je hladina v normálním stavu je říčka hluboká tak metr, metr dvacet. Při nižších stavech přes prázdniny a léto, tak poklesne na 60 centimetrů. „Dozvěděli jsme se o něm možná v 98. roku, když hladina poklesla možná trošku níž. Tak jsme najednou objevili, že je tady most a začali jsme po tom pátrat a zjistili jsme, že je to původní Masarykův most,“ popsal objevení památky Ondruš.
Sucho odhalilo tajemné kůly v Mikulčicích
Extrémní sucho posledních týdnů ale potěšilo nejenom zvědavce v Hodoníně. Neobvyklý pohled nabídlo i historikům o kousek výš proti proudu řeky Moravy, v Mikulčicích. Tam zase vystoupily z vody tajemné kůly. K jakému účelu přesně sloužily, archeologové netuší. „Jsou určité předpoklady, že by to mohlo být zařízení, které sloužilo k transportu dřeva, k nakládání dřeva z lužních lesů z lichtenštejnského panství, k nakládání tohoto dřeva na lodě a plavení po řece Moravě. Zprávy o tom jsou z 19. století,“ uvedl archeolog Lumír Poláček.
Kůly sice nejsou tak staré jako zbytek velkomoravského hradiště, ale mohly by naznačit, kudy i o tisíc let dřív vedly cesty přes řeku do Slovenska. „Vždy byly zčásti pod hladinou a nyní díky tomu nízkému stavu vody, tak je vlastně vidíme téměř v úplnosti a můžeme je dokumentovat a zkoumat,“ vysvětlil Poláček.
Zatopenou vesnici ukázala brněnská přehrada
Podobně vystupují poklady i při různých mimořádných událostech. Na staré časy třeba vzpomínali i obyvatelé původního Bítova, vesnice, která proti vůli svých starousedlíků zmizela pod hladinou Vranovské přehrady. Před pěti lety ji na jaře vodohospodáři upouštěli, aby se připravili na tání. Například v těchto místech stál kostel. Také Brno před šesti lety začínalo čistit přehradu a vypustilo ji o dvě třetiny. Tehdy z vody vystoupily zbytky domů z původních Kníniček. A pamětníci se vydali na místo zavzpomínat si na své domovy.