Brno – Přesně před třiceti lety se konečně podařilo propojit všechny úseky dálnic D1 a D2 na ose Praha – Brno – Bratislava. Dálničního spojení se tak dočkala tři největší města tehdejšího Československa. Oslavy částečně kalí fakt, že současný stav dálnice už moderním standardům rozhodně neodpovídá.
I když počátky výstavby dálniční sítě v českých zemích sahají až do třicátých let dvacátého století, teprve motoristický boom v šedesátých letech opět dálniční nadšení nastartoval. „Výstavba pokračovala postupně až do osmdesátých let, kdy se konečně podařilo propojit i Prahu, Brno a Bratislavu,“ připomíná podnět k dnešního výročí bývalý zaměstnanec Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Vladimír Klein.
Na svou dobu měla dálnice vynikající úroveň. Protože ale třicátiny znamenají v životě silnic a dálnic věk spíše důchodový, její současný stav je velmi špatný. „Panely, ze kterých je dálnice sestavená, jsou obrovským provozem místy poškozeny natolik, že praskají a dopravu velmi komplikují. Řidičům dobře známý pocit, jako by jel člověk po schodech, je ještě ten méně podstatný problém,“ popisuje neradostný stav ředitel Centra dopravního výzkumu Karel Pospíšil.
Při výstavbě dálnice bylo přemístěno 40 milionů kubíků zeminy. Stavbaři položili okolo 9 milionů čtverečních kilometrů asfaltu, betonu a cementu. Vystavěli 280 mostů a 141 nadjezdů nad dálnicí. Momentálně auta jezdí po 335 km autostrády, přes kterou vede 176 mostů a 36 křižovatek.
Kvůli častým nehodám bývá dálnice spojující hlavní města dvou sousedních států často připisován primát nejnebezpečnější silnice. To ale podle odborníků není pravda a paradoxně platí spíše opak. „Vzhledem k obrovskému provozu na dálnici je počet nehod spíše podprůměrný. Mezi silnicemi se tak řadí k nejbezpečnějším,“ dodává Pospíšil.
Dálnice by na mnoha místech potřeboval také rozšířit na tři pruhy v obou směrech, zatím ale na většině úseků zůstává pouze u plánů, na razantní výstavbu totiž Ředitelství silnic a dálnic chybí peníze.
