Hustopeče - Původně chtěly Hustopeče provozovat mandloňový sad samy. Do neoploceného areálu, který pomáhali udržovat dobrovolníci a děti z místní základní školy, mohl kdokoliv přijít a mandle ochutnat. Idea zůstává stejná, jen provozovatel jiný. Unikátní sad obec pronajala firmě Kamenný vrch, aby nemusela z rozpočtu hradit péči o sad. Firma v těsném sousedství mandloní se stará o meruňkový sad a travní porosty, které spásají její ovce. Vše podle zásad ekologického zemědělství. Stejný plán mají jednatelé společnosti i s mandloňovým sadem. Už za 5 let chtějí na trh uvést hustopečskou mandli v biokvalitě.
„Sady rozhodně nechceme oplotit, ale naopak budou otevřené, aby si kolemjdoucí mohl v kvetoucím sadu odpočinout nebo čerstvé mandle ochutnat,“ uvedl jeden z jednatelů společnosti Kamenný vrch David Langar. Výjimkou budou dny, kdy v ohrazeném sadu budou spásat trávu ovce. „Mandloňový sad je středoevropskou raritou a chceme do něj přilákat návštěvníky tak, aby sloužil pro propagaci města a cestovního ruchu,“ dodal Langar.
Mandle budou stejně jako meruňky patřit mezi produkty ekologického zemědělství. Mandloňový sad teď musí po dobu pěti let plnit přísné zásady - nesmí se v něm například používat chemické postřiky. Poté dostanou hustopečské mandle přívlastek bio. Prodávat je chce nájemce samostatně nebo naložené v medu, už nebudou zpracovávány v potravinářském průmyslu jako v době komunismu.
Město přitom ještě loni plánovalo využití sadu, chtělo v něm postavit rozhlednu a turistické naučné stezky. Aby obec ušetřila za provoz sadu, rozhodla se ho pronajmout. „Firma na sebe převezme veškeré povinnosti související s udržování sadu, bude stromy pravidelně prořezávat a její ovce budou spásat trávu,“ uvedl vedoucí odboru životního prostředí Miroslav Hanzlíček. Unikátní sad se tak po desítkách let dočká péče, jakou si zaslouží, a přitom zůstane přístupný veřejnosti.
Mandloňový sad v Hustopečích
Mandloně byly v Hustopečích vysázeny v roce 1948, kdy byly zastaveny dodávky mandlí ze Španělska, Itálie a Řecka. Komunistické vedení chtělo zbavit cukrovinářský průmysl závislosti na západu a rozhodlo se plodinu pěstovat. Mandle z Hustopečí putovaly především do čokoládovny Zora Olomouc, ale i do dalších potravinářských zařízení. Po převratu se plodina začala znovu dovážet z jižnějších zemí a pěstování v sadu skončilo jako neefektivní. O sad se dlouhá léta nikdo nestaral. Z původních 50 tisíc stromů jich zůstala pouhá tisícovka na ploše pět hektarů.
