Brno – Jen jednou denně se vynoří ze tmy a na pár vteřin zazáří. Instalace Matěje Smetany Hvězda už více než měsíc ozvláštňuje jinak fádní travnaté zákoutí v brněnském parku Lužánky. Divák této kratičké show musí mít ale štěstí a výdrž, jinak ji neuvidí. Štěstí, abyste ji našel, a výdrž, aby vydržel neusnout. Tato instalace přehlídky Sochy v ulicích se totiž objevuje jen o půlnoci.
Je půl dvanácté večer. Na místě, o kterém téměř nikdo neví, se každou noc objevuje Hvězda, která nepadá, ale naopak se noří z temnoty půlnočního parku, aby na pár vteřin zazářila a zase zmizela. Kolem prochází čtveřice rozveselených studentů. Zvídavé dotazy, mezi studenty koluje láhev vína. Nakonec vydrželi až do půlnoci, jen aby uviděli Hvězdu. Těsně před dvanáctou přichází tříčlenná rodina se třemi psy. „Slyšela jsem o tom, tak to chci vidět,“ říká slečna a chystá si svůj fotoaparát. Autor instalace Matěj Smetana by měl radost. Tohle přesně byl účel jeho Hvězdy. Vytvořit nový městský mýtus, který budou lidé sdílet. Právě proto je Hvězda k vidění tak zřídka. Právě proto nikdo neví, kde přesně je.
Hlouček lidí, který se tu vytvořil, přilákal ještě další dvojici. S úderem půlnoci se začíná zvedat víko, které Hvězdu přes den zakrývá. Samotné „představení“ je spíš legrační. Poklop se otevírá dlouho, ale samotná Hvězda je venku opravdu jen pár vteřin, pak rychle zajíždí zpět dolů. A zase nekonečné sklápění. „To bylo všechno?“ ptá se pobaveně jeden ze studentů. Ano, bylo. Účelem Hvězdy není efekt. Nezbylo tu skoro nic. Jen nenápadný poklop a dva reflektory v trávě. Skupinka přihlížejících se pomalu rozchází. A každý si s sebou nese zážitek Hvězdy. Teď teprve se naplňuje pravý smysl instalace. Další tucet lidí bude po Brně šířit nový městský mýtus podle Matěje Smetany. Mýtus, který zřejmě funguje.
Hvězdu si musí každý najít sám, jednu nápovědu ale přeci jen dáme. Hvězda je blízko ulice Lužánecká.
Hvězda a další Sochy v ulicích
Krajně omezená viditelnost instalace Matěje Smetany by měla vést k vytvoření nového městského mýtu, v němž obyvatelé ve vyprávění sdílejí zkušenost, kterou takřka nikdo z nich ve skutečnosti nezažil. „Zajímalo mě na tom budování nějakého urbánního mýtu, kdy je možné, že někteří lidé Hvězdu náhodně zahlédnou v noci v parku a budou o tom říkat ostatním,“ popsal svůj výtvor pražský výtvarník Matěj Smetana. Třetí ročník přehlídky Sochy v ulicích Brno Art Open 2011 trochu změnil koncept. Tradiční sochy byste hledali v ulicích Brna marně, letošní ročník je ve znamení instalací. Každý výtvarník si po několika procházkách městem vybral určité místo, kterému dal vyniknout nebo ho upravil podle své fantazie.
Hvězda má být něco překvapivého, říká její autor
Co Vás při tvorbě Hvězdy inspirovalo?
Už delší dobu pracuji občas s objektem - prostorovou hvězdičkou a používám ji v různých situacích. Poprvé jsem ji použil v prosinci 2010 na výstavě Podzimní zoom v galerii 36 v Olomouci, zajímalo mě začít pracovat s něčím neopodstatněným, co nemá konceptuální důvod, je to prostě geometrický tvar, který mám z různých důvodů rád. Nevím, jestli bych mohl pojmenovat nějaké konkrétní inspirační zdroje, možná práce amerických představitelů minimalismu a land-artu ze 60. let.
Co je účelem či smyslem Vaší instalace?
Na výstavě sochy v ulicích se prostorová hvězda každou půlnoc vysune na 15 sekund, osvítí se a zase se zasune. Má fungovat mimo jiné jako něco nepředvídaného, překvapivého, alespoň pro náhodné noční chodce, a zároveň definovaného jasnou pravidelností.
Instalace má vést obyvatele města ke sdílení zkušenosti, má vytvořit nový městský mýtus. Máte nějaké reference jak se tento záměr daří?
Na sledování mýtu je možná ještě brzy. Ale zdá se, že instalace nějakým způsobem funguje podle mých představ; ohlasy mám celkem dobré, občas mi někdo říká, že se u hvězdy o půlnoci sešel s hloučkem diváků, což mě samozřejmě moc těší. Uvidíme, snad bude hvězda co nejdéle fungovat jak má, přeci jen je to celkem složitý mechanismus.
Matěj Smetana se narodil roku 1980 v Praze, kde žije i pracuje. Vystudoval brněnskou FaVU.
