Vilém Šindelka z Brna strávil sedmnáct let života v komunistických lágrech. Po únoru 1948 utekl před režimem do Rakouska. Provokatér ho ale poslal s dopisem zpět do Československa. Na hranicích ho čekala Státní bezpečnost a následovaly výslechy, vězení a uranové doly. Rodinu založil až krátce před čtyřicítkou po návratu na svobodu.
Emigroval, ale naletěl provokatérovi. Komunistické lágry připravily Viléma Šindelku o nejlepší léta
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Vilém Šindelka měl nastoupit k výkonu základní vojenské služby. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 se však rozhodl, že bolševikům sloužit rozhodně nebude. „Chtěl jsem utéct do Rakouska, abych nemusel jít na vojnu,“ vzpomíná.
Přeplaval Dyji a dostal se až do vídeňského uprchlického tábora. Tam se ale chybně rozhodl důvěřovat svému krajanovi. Byl to komunistický agent. Muž ho poslal zpět do Československa s důležitým vzkazem, což se Vilémovi stalo osudným.
Na hranicích už ho čekala Státní bezpečnost a následoval výslech v Břeclavi. „Dostal jsem nakládačku, musel jsem klečet na židli, mlátili mě kabelem po šlapkách, hned zas nohy do kýble s vodou,“ říká pamětník.
Vánoce prožil v takzvané korekci
O první útěk se mladý Vilém pokusil už při převozu z Břeclavi do Znojma. Vyskočil z vlaku, ale po pár dnech ho našli. Za velezradu a špionáž dostal doživotí. Bylo mu 21 let.
Od roku 1952 začala jeho cesta po lágrech a uranových dolech. Za plánování útěku z lágru Vojna u Příbrami skončil na tři týdny v takzvaném bunkru, podzemní betonové jámě. Tam s několika spoluvězni strávili Vánoce.
„Bylo tam zima, vlhko, topit nebylo kde. Tam byl akorát kýbl na močení a víc tam nebylo. A když nám donesli nějaké to jídlo, tak nám tam kluci podstrčili nějaký cigarety,“ popisuje pobyt v korekci politický vězeň.
GALERIE
Rodinné fotografie Viléma Šindelky
Kvůli útěkům se na něj nevztahovala žádná amnestie
Při dalším pokusu o útěk se dostali se dvěma kamarády až do východního Německa. Zase byli dopadeni.
Vilém Šindelka nikdy před nikým neohnul záda. Kvůli opakované neposlušnosti a dvěma útěkům se na něj nevztahovala žádná amnestie. Předčasného propuštění se dočkal až v roce 1966.
Jako dítě zažil válku, mládí strávil v lágrech. Relativně normální život mu začal až v šestatřiceti letech. Stal se civilním zaměstnancem v uranových dolech v Dolní Rožínce. Nedaleko bydlí dodnes.
I přes ztracené mládí stihl všechno, co chtěl
„S manželkou jsem se potkal, jak jsem nastoupil na šachtu v Rožínce, vydávala v jídelně obědy. Dali jsme se dohromady,“ vzpomíná Vilém Šindelka.
Přes ztracené mládí stihl všechno, co chtěl. Zplodil dvě děti, zasadil stromy, dal dohromady dům i dílnu. Teď je mu osmdesát devět. Ničeho nelituje. Možná i proto, že tu svobodu nemá zadarmo.
Paměťová stopa: Útěk a lágry (zdroj: ČT24)