Plzeň - Celý život strávili spolu a na jeho sklonku mají být jeden bez druhého. I tak může skončit vinou špatného sociálního systému osud mnoha seniorských dvojic. Rozpočty domovů důchodců jsou napjaté a v mnoha případech se tak nemusí podařit umístit do stejného zařízení manžele. A to ani přesto, že společně strávili přes šedesát let.
Eva Jiříkovicová z Plzně chtěla umístit oba svoje pětaosmdesátileté rodiče do domova pro seniory, protože péče o ně je už velmi obtížná. Nepochodila. Její matka je nemocná a o sebe se nepostará, ale otec je relativně zdráv. Přesto musí žít odděleně. „Kdo nesplňuje druhý stupeň závislosti, nemá šanci být v domově důchodců umístěn,“ uvádí Eva Jiříkovicová, dcera manželů Mašatových.
Manželé mají za měsíc termín šedesáti let od svatby, ale společně výročí neoslaví. „Konkrétně se mi nelíbí, jak to u nás funguje. Lidé, kteří jsou spolu šedesát let a platí řádně daně, nemají šanci dožít zbytek života spolu,“ zlobí se paní Jiříkovicová. „Podle mě je to diskriminace,“ dodává Stanislav Mašata.
Odborníci přiznávají, že v některých případech, jako je tento, mohou vypadat pravidla pro manžele seniory diskriminačně. „Zákon č. 108 o sociálních službách na jedné straně definuje pomoc a na druhé straně definuje peníze, které do systému jdou,“ říká ředitel Městského ústavu sociálních služeb v Plzni Vladimír Chuchler.
Rozpočet na sociální pomoc je omezený, a tak musí pravidla zákon přesně definovat. Jinak by toho začali lidé okamžitě zneužívat. „Každý, kdo by řešil bytovou situaci, a bylo by napsáno, že je to bez příspěvku na péči, tak by měl právo být v domově pro seniory,“ upozorňuje Vladimír Chuchler.
Jediným řešením problémů Mašatových by bylo umístění v soukromém penzionu pro seniory. To by ale bylo mnohem dražší a rodina si to nemůže dovolit. I když si manželé podali společnou přihlášku do všech domovů důchodců v Plzni, nikde jejich přání nevyhověli.
