Šardice - Před 45 lety se udála jedna z největších důlních tragédií v Česku. Přívalové deště tenkrát v Šardicích na Hodonínsku proměnily tamní potok v divokou řeku. Ta se rozlila nejen do okolních vesnic, ale zaplavila i důl Dukla. V něm tehdy pracovalo 110 horníků. Uniknout velké vodě se nepodařilo 34 z nich.
„Tehdy v úterý jsem byl na ranní směně. Vyměnil jsem si totiž se spolupracovníkem službu. Jak jsem přišel z práce, tak okolo čtvrté hodiny odpoledne začalo mírně pršet a přes dědinu se začala valit voda,“ začal popisovat tragickou událost Miroslav Gregorovič, který v dole Dukla tenkrát pracoval. S vrchním inženýrem se proto vydal k dolu, podívat se, jak to tam vypadá. K němu se ale nedostali, v obci už byl metr vody.
Prohozená směna mu tak zachránila život. „Nikdo netušil, že se něco takového stane. Ale určitě se tomu dalo zabránit,“ pokračoval. U dolu totiž tehdy chyběly třeba zádržné nádrže. „Nepočítalo se s tím, nic tam nebylo. Nebylo pamětníka,“ shrnul Gregorovič. Rozvodněný potok tak rychle zatopil důl, ve kterém fáralo 110 dělníků. Všem se uniknout nepodařilo, 34 z nich zahynulo.
Manželky čekaly u dolu několik dní
Po tragédii padla na obyvatele Šardic i okolních vesnic smutek a tíseň. „Ženy čekaly na šachtě tři čtyři dny. I s dětmi. Jedna paní stála tři dny u kola svého muže a plakala,“ popsal situaci krátce po nešťastné události dělník. Konala se smuteční shromáždění, dědinami procházely dlouhé pohřební průvody. Poslední dva havíře, kteří povodeň nepřežili, objevili až o čtyři měsíce později.
„Některé chodby byly zatopené jen vodou, jiné byly z části nebo zcela zaplaveny i bahnem. V dalších byla třeba i poničená výztuž,“ vyjmenovával škody Gregorovič. Když poklesla hladina, tak se dělníci do dolu vrátili. Ne fárat, ale odčerpávat vodu. Plně obnovena byla práce v dolu až za tři roky, v roce 1973. „Většinou ti starší havíři to psychicky nezvládli a z dolu odešli. Mně bylo tenkrát asi 21 roků, takže jsem to snesl vcelku dobře,“ dodal Gregorovič.
Na Dole Dukla bylo tenkrát zatopeno 33 kilometrů důlních chodeb. Veškerá pracoviště i stroje pak byly zaneseny bahnem. Následky katastrofy odstraňovali dělníci téměř celý rok a poté se začalo opět těžit. Až tři roky po povodni ale těžba dosáhla svého původního rozsahu.
Povodeň na Hodonínsku v r. 1970
- Postiženo 20 obcí
- Zatopeno na 400 domů
- 100 domů vážně poškozeno
- 13 budov zbořeno
Předpověď počasí na osudné úterý 9. června 1970 byla následující: „Bude polojasno až oblačno, místní přeháňky a bouřky. Ranní teploty 13 stupňů, odpolední 22–26 stupňů, slabý až mírný východní vítr.“ Podmínky tedy byly příhodné pro tvorbu bouřek, které se odpoledne opravdu objevily.
Přívalové deště pak způsobily na Hodonínsku i Břeclavsku nečekané povodně. Malé vodní toky se během chvíle změnily v dravé řeky, které byly široké i několik set metrů. Potok Trkmanka tak u Želetic zatopil celé údolí. Šardický potok se rozšířil na 150 metrů a zatopil právě zmiňovaný důl Dukla.
Velká voda nejvíce zasáhla nedalekou obec, Lovčice. Hráz rybníka nápor nevydržela a protrhla se. Voda se tam přihnala tak rychle, že v jednom domě museli lidé dokonce probourat strop, aby unikli stoupající vodě. V obci bylo tehdy zatopeno 128 domů, dalších 49 poškozeno, pět domů rozbořeno a sedm úplně zničeno.
Se záplavami bojovali také v Dražůvkách, kde tamní obyvatelé s nasazením vlastních životů zachraňovali děti z mateřské školy. Často lidé utekli ze svých domovů pouze v tom, co měli na sobě. V obci velká voda strhla mosty a podemlela tři domy. Povodně poničily kromě mostů i silnice a železniční trati. Například silnice spojující Kyjov se Žarošicemi musela být uzavřena.
Při záplavách v roce 1970 zemřelo celkem 35 lidí. Kromě horníků v dole Dukla se ten den utopila i tříletá Lenka Šťastná, které spadla do zatopeného sklepa.
