Neukrýval zbraně ani nepřátelské agenty, nepodával žádná velezrádná hlášení do zahraničí a neroznášel po nocích zakázané letáky. Přesto prožil Jan Filla patnáct měsíců v jednom z komunistických uranových lágrů, kde málem přišel o život. Svou vinu si totiž nesl ve svém nitru, hlásil se k tehdy zakázané církvi Adventistů sedmého dne a odmítal vojenskou službu se zbraní i přísahu.
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s.
Jan Filla narukoval v roce 1955 na vojnu do Komárna. Ale protože byl členem církve Adventistů sedmého dne, dostal se do problémů. S kamarádem stejného vyznání nereagovali na poplach. Byla totiž sobota. A tu adventisté světí jako oslavu Božího stvořitelského díla. „Byl jsem odsouzen za odepření vojenské služby. Mně se to prostě příčilo. Ta formulace té přísahy, že budu hájit socialismus a tak dále do posledního dechu. Svědomí mi nedovolilo, abych to podstoupil,“ řekl Jan Filla.
Svědek komunistického věznění na Špilberku
V říjnu roku 1955 byl Jan Filla eskortován do Brna. Vyslýchali ho na Špilberku. V 50. letech tam vojenská justice trýznila oponenty komunistického režimu. Stejně jako v Domečku na Hradčanech. Ale na rozdíl od nechvalně proslulé pražské mučírny, zůstává dnes sídlo Krajské vojenské prokuratury na hradě Špilberku zapomenuto. „Drželi tam piloty RAF a řadu dalších vojenských osob, kteří se buď zapojili do odboje proti komunistům, nebo byli podezřelí z toho, že by mohli režimu odporovat,“ vysvětlil historik Pavel Paleček.
Jan Filla se po letech na Špilberk znovu podíval. Prošel kapli a cely. „Ta cela je přesně taková, jakou si ji pamatuji. Chodili jsme do kruhu, byli jsme asi čtyři. Znáte to, pohyb je po jídle snad hned druhá největší potřeba člověka, aby se udržel naživu,“ zavzpomínal Jan Filla.
Svědectví lidí, kteří vojenskou vyšetřovnou v Brně na Špilberku v době stalinismu prošli, chybí. „My jsme asi půl roku hledali kohokoliv, kdo by nám poskytl svědectví, co se na Špilberku odehrávalo, protože neexistuje ani jedna vzpomínka někoho z vězňů, ani odborná studie, která by popisovala, jak to věznění v 50. letech probíhalo. A podařilo se nám najít jenom pana Fillu,“ řekl historik Pavel Paleček.
V lágru se tajně scházeli k modlitbám
Ze Špilberku vodila eskorta Jana Fillu k soudu do Krajské věznice na brněnském Cejlu, kde ho v prvním patře odsoudili na patnáct měsíců. Po Vánocích roku 1955 byl eskortován do lágru Barbora v Krušných horách, kde těžili uran. V bídných podmínkách se s dalšími adventisty a svědky Jehovovými tajně scházeli k rozmluvám a modlitbám. Jako vězni dostávali ty nejtěžší práce. Po několika úrazech byl převelen k práci na povrchu. Na jaře roku 1957 byl propuštěn a až do důchodu pracoval v dělnických profesích.
Kdyby měl Jan Filla dnes narukovat na vojnu, tak by svůj postoj nezměnil. „Když si uvědomím, co vytrpěli někteří moji souvěrci, tak ještě děkuji pánu Bohu, že v mém případě to ještě dobře dopadlo. Myslím si, že při mně pán Bůh stál,“ řekl Jan Filla.
