Na hokejové mapě České republiky je zaneseno celkem čtrnáct souřadnic, po jejichž zadání do navigace zaručeně dorazíte na místa, kde se strká extraliga. (Pomineme-li občasné vrtochy těchto elektronických zařízení.) Pro hokejového fanouška neznalého českého prostředí by se ale hodila příručka, nebo chcete-li průvodce po destinacích, kde se od září do dubna bojuje o titul hokejového mistra republiky.
Existují totiž tři druhově rozlišná kolbiště a je dobré být připraven než být zaskočen. V takovém průvodci by hned na začátku mělo být uvedeno, že ze čtrnácti extraligových účastníků jich své domácí zápasy hraje 10 v arénách, tři na zimních stadionech a jeden na jakémsi hybridu.
A rozdíly mezi arénami a zimními stadiony jsou sakra velké. V arénách je především teplo. V hledišti se posadíte většinou do polstrovaných sedaček a i při enormních mrazech vám čaj nebo jiný horký nápoj vydrží nějaký čas teplý. Na druhou stranu zimní stadiony dělají čest svému názvu - je na nich opravdu zima. A to nejen v období, které mrazivému počasí odpovídá, ale i na jaře a v létě. Proslulá byla kdysi karlovarská „Plechárna“, kde bylo pod nulou snad i v červenci. A ještě jeden společný jmenovatel mají stadiony – většina míst v hledišti je k stání.
Na zimních stadionech válčí doposud Kladno, Litvínov a Zlín. Na Městský zimní stadion v Kladně se vejde osm tisíc fandů, ale 1 600 z nich se posadí. Ovšem sedět ve vymrzlé plechové hale není zase až taková výhra – chce to něco teplého pod zadek. Na Zimním stadionu Ivana Hlinky v Litvínově se ze sedmi tisíc posadí jen dvoutisícovka. Ale nutno uznat, že tahle stavba má svoje kouzlo. Hlediště je strmé a o dění na ledě má v podstatě každý divák detailní přehled. Ovšem pro případ, že budete mít místo těsně pod střechou a začne sněžit, je dobré si přibalit i hucule, protože sněhové vločky se v hojné míře zatoulají i pod střechu.
Zlínský stadion Luďka Čajky je v tomto směru výjimkou mezi stadiony – většina z celkové kapacity 7 000 míst je totiž k sezení, ale zima je tam stejná. Nicméně ve Zlíně je výhoda samonosných vnitřních ohřívačů v tekuté formě… Tím na začátku zmiňovaným hybridem je kolbiště v Třinci. Název je sice Werk Arena, ale uvnitř se jedná o klasický „zimák“ se vším všudy. Občas hrozí, že když řeknete voda, vypadne vám z úst kus ledu.
Co se ale nemůže zimním stadionům upřít, je jejich genius loci, k němuž patří i stánky různých tvarů, ale vesměs jednotného obsahu. Protože kam se hrabe popcorn nebo hamburger z občerstvovacích prostor v arénách na pořádnou klobásku přímo z grilu od venkovního stánečku. To je prostě hokej v Česku!
Ale o „hokejové gastronomii“ zase až příště, dostal jsem hlad…
