Je to jen lehce přes tři sta let, co Petr I. Veliký za pomoci tisíců mužiků vysušil močály v ústí Něvy a začal budovat základy nové metropole ruského impéria. Dnes se po něm pojmenovaný Petrohrad pořádně rozrostl a žije zde přes 4,5 milionu obyvatel. Ačkoli se město tváří kdovíjak evropsky, nenechte se zmást - zdejší lidé jsou Rusové každým coulem.
Všechno je tu „balšoj“. Velké bulváry, velké paláce, velké zácpy a velké množství lidí různě čekajících ve velkých frontách. Velikost by mohla být jednou z ruských národních vlastností, snad hned za rozpínavostí.
Petrohrad nabízí rozlehlé historické centrum s nespočetným množstvím paláců, muzeí, kostelů a dalších památek. Jeho tepnou je Něvský prospekt, bulvár, který krájí město rovným řezem dlouhým čtyři kilometry. Valí se po něm davy lidí, protože městská doprava je přeplněná a několikaproudé silnice stejně tak. Navíc s ruským smyslem pro předpisy, přechody a semafory je asi opravdu nejlepší jít pěšky. Chodník však také nemusí být zrovna nejbezpečnějším místem, když se řidiči rozhodnou zkrátit si po něm cestu.
Hromadná doprava je rizikovým místem nejen pro cizince, a to jak přeplněné tramvaje nebo vagony metra. Naši skupinku se snažili okrást hned třikrát, i když naštěstí ani jednou úspěšně. Musím uznat, že kapsářství je zde na velmi vysoké úrovni - v metru se před námi odehrálo jen asi během tří vteřin, těsně před zavřením dveří. Do všech dveří vagonu naráz skočili vždy asi čtyři lidé, kteří natlačili ostatní cestující na protější dveře. Pak člověk cítil šmátrající ruce a než se dveře zavřeli, byli všichni zase venku a vlak se rozjížděl. I kdybych to čekal, nestačím se ani pohnout. Respekt.
Dozor v metru je přitom poměrně bdělý - když si dvě kamarádky sedly na dlouhém eskalátoru na schody, dole už je čekali dva revizoři s pokutovým bločkem, že se to nesmí a ať zaplatí každá tisíc rublů. Naštěstí se s nimi vyplatilo jednat jako s trhovci, takže po chvíli schovali oficiální bločky, na jeden formulář napsali do kolonky jméno Mickey Mouse a spokojili se s pětistovkou do kapsy.
Zajímavým rysem Rusů je zdravení. I když už i sem dorazil závan kapitalismu, nečekejte, že vás bude prodavač v obchodě kdoví jak vítat. Jste v Rusku, takže když budete každého zdravit, dáváte tím najevo, že jste z podřadné sociální skupiny. Správný sveřepý Ivan by měl projít nevšímavě okolo.
Když už jsem začal s obchody, nemůžu nezmínit zboží v nich. Podařilo se mi sice narazit na jeden, který prázdnotou svých regálů evokoval doby minulé (nejlákavější tam byly tyčinky Snickers, ale při bližším pohledu jsem zjistil, že je to jen obrázek a pod ním nápis, že jsou vyprodané), ale ve většině ostatních jsou minimálně dvě věci - pelmeně a vodka.
Pelmeně jsou tradičním ruským jídlem, trochu podobným italským tortellinám, levným a hlavně jednoduchým na přípravu (prostě dát do vroucí vody). Vodka je synonymem Ruska a její výběr je opravdu bohatý. Nejlevnější samohonky začínají v přepočtu pod 40 korunami a k dispozici jsou jich desítky druhů. Jedinou vadou na kráse je, že její prodej končí bez úplatku s úderem jedenácté hodiny. Pak už může člověk dostat jen „nealko“ pod 14 procent.
Mimochodem, alkoholová procenta na kvalitních ruských lahvích se udávají v podobě „Ne méně než XX procent“, takže si každý Rus může být jist, že za svůj rubl dostane kýžený výkon. Na zdarovje.
Petrohrad překvapí - je to evropská architektura na východě, Benátky s vodními kanály na severu. Spousty památek nepřestanou ani po několika dnech překvapovat a do toho všeho ruská nátura ve všech barvách - od slovansky srdečné a velkorysé, až po velkopanskou a přehlíživou. Smícháno s chladným vzduchem Baltu a závanem vodky je to nezapomenutelná zkušenost.
