Tuto hrubost, byť veselou, prý napsal v nějakém rozverném textu spisovatel, textař a dramatik – hlavně pak ironik J. R. Pick. Příslušný text jsem nevypátrala, to dvouverší bylo úslovím mého kamaráda, který měl J. R. Picka v oblibě, citoval ho, když chtěl vyjádřit, že jde opravdu do tuhého.
Slova v procesu dějin mě zajímají nejen jako spisovatelku. Jejich původní přirozenost přecházející do nadužívání, zneužívání, k opovržení a někdy následuje proměna kdysi nevinného slova v nadávku, kopíruje dějiny, emoce lidí, změny vyznávaných hodnot.
Výrazy soudruh, soudružka tu byly dávno před komunisty, dokonce i před sociálními demokraty, kteří je zavedli jako spolkové, partajní oslovování. Původně to bylo slovanské slovo, složené ze sou – druh, přičemž sou vyjadřuje sounáležitost k celku stejně jako u slov souputník nebo soukmenovec. Ostatně slovo soukmenovec zase pošpinili a zdeformovali nacisti.
Musím se přiznat, že proměnu slov soudruh a soudružka v nadávku vítám s radostí. Po většinu života před cinkání klíči, mě ta oslovení iritovala, hnusila se mi až k fyzické nevolnosti. Pracovala jsem například jako učitelka v mateřské škole. Když jsem do školky nastupovala, domnívala jsem se, že mezi maličké a jejich tety - pedagožky dráp rudé partaje nepronikne. Navíc jsem byla bezpartijní – co mi můžou, smála jsem se do hrsti. Ten úžas, když jsem se dozvěděla, že pro nás, bezpartijní tety souzi vymysleli povinné školení pro nestraníky. Chtěla jsem ho nenápadně ignorovat, ale soužka ředitelka mi striktně oznámila, že v tom případě by mě musela propustit.
Nejen tato hrozba, ale i moje nenasytná zvědavost mě přinutila na schůze bezpartijních docházet. Předně jsem zjistila, že ve školce jsme až na ředitelku, její zástupkyni a jednu kariéristku všechny nestranice. Byla jsem tu tedy mezi svýma. Intelektově nedostačivší školitelé do nás pak především hučeli, ať navykneme maličké na oslovení soudružko učitelko. Rozcházely jsme se s nimi pokaždé ve zlém. Vysvětlovaly jsme – ovšemže marně, proč je to blbost. Navíc jsme nestranice, takže by děti vlastně lhaly… Lhát dětem se nemá! Nebo snad ano? Soudruh brunátněl, my se bavily. Jednou přivedl důstojníka československé armády. Ten nám prozradil, že přituhuje, západní jestřábi si na nás brousí zoban a drápy, a že tedy máme upustit od mírumilovné výchovy chlapečků, ale máme iniciovat boje mezi nimi, nakoupit jim samopalky, pistolky, tančíky… Monstrózní blbost papaláše nás malinko rozčílí, ale i mohutně pobaví, viz úspěch Škvoreckého Tankového praporu. I když ono vymývání mozku zůstalo bez efektu, právě na těch sezeních, kde chytré poučoval blb, se mi vyvrbilo psychosomatické astma, jednou jsem dokonce musela odejít do vedlejší třídy, kde jsem bojovala s dušením. No ale čo bolo, to bolo.
V nových demokratických časech, se mi ovšem už několikrát stalo, že mi bylo nadáváno do soudružek. Jednou mi takto vycinkal známý levicový komentátor za fejeton Vzpoura proti dudlaj dudlaj, kde jsem se přiznávala k ateismu a ke zrušení vánočních svátků v mé, stejně nevěřící, rodině. Překvapil mě deficit noblesy a tolerance, jinak celkem přemýšlivého katolíka.
Již zesnulý předseda léčitelské společnosti o mně jednou takto informoval internetový lid: "…známá bijkyně všeho léčitelství, s. Věra Nosková, zakládá spolek na ochranu před léčiteli, který by měl nezištně pomáhat nebohým nemocným dostat se ze spárů šarlatánů, kteří si dokonce osobují právo své neumětelství a zločinnou aroganci nazývat léčitelským uměním…" Zhnusena nějakým občanem Jonákem vrhá tato dáma svoji jedovatou slinu na všechny léčitele - ostatně přesvědčte se raději sami. Soudružku lze kontaktovat na adrese… atd.
Jsem ráda, že se to nenáviděné a kdysi striktně vyžadované oslovení stalo nadávkou, přesto že se mě jím v nových poměrech snažili různí, čemukoliv věřící cholerici párkrát urazit, podrážděni mými postoji a lehkým humorem. Podle jejich slov poznáte je, interpretovala jsem si biblický výrok Podle jejich plodů je poznáte. Nenávistnými útoky se každý odkope, znemožní.
Bibli si občas prohlížím, párkrát jsem ji i přečetla. Obsahuje spousty modelových lidských situací. Nový Zákon vyjadřuje touhu po odpuštění, láskyplném přijetí, zmrtvýchvstání, posmrtném životě, po spravedlnosti, rovnosti. Po životě bez vražd a zlodějny. Jsou to touhy pochopitelné a blízké mé povaze. Přesto v boha či bohy nevěřím. Jako kompas mi slouží, víceméně podobné, ideály humanismu a demokracie. A vzrušuje mě proces evoluce. Co na tom. Jsem stejný, v podstatě slušný člověk, bratři a sestry, jako vy.
Tolik k urážce od militantního katolíka.
Ale je třeba ještě uzavřít kruh a vrátit se k posunu významu kdysi posvátných slov – soudruh, soudružka, ale stejný osud potkala i další parazitní slova někdejšího Rudého práva - socializmus, budování vlasti, světový mír, proletář a pozdrav Čest práci. A slavnou výzvu Proletáři všech zemí, spojte se! Ta doznala této rozmarné proměny:
Spojaři všech zemí, proletujte se.
