Spojené státy s několika dalšími arabskými spojenci zahájily útok proti Islámskému státu (IS) v Sýrii. Pro syrský konflikt se nepochybně jedná o zásadní vývoj, nad jeho účelností se nicméně vznáší otazník.
Smysluplná akce?
Na jednu stranu je minimálně z hlediska legitimity útoku přínosem, že se Washingtonu podařilo své arabské partnery přimět k účasti. O stavu blízkovýchodní politiky USA však dost vypovídá, že se americká administrativa soustředila právě na budování této „koalice ochotných“ a veřejné oslavování jejího úspěšného uvedení v život než na pozastavení se nad tím, jak celé vojenské angažmá skončí a co po něm bude vlastně Sýrii čekat. Dalším důkazem americké bezradnosti je kontrast v tom, že Amerika do bojů sice nasadila své nejmodernější stíhací letouny F-22A Raptor, avšak zároveň hodlá IS na zemi porazit prostřednictvím syrské opozice, o jejíchž nejen bojových kvalitách se dá úspěšně pochybovat. Jisté tak je v podstatě dnes jen to, že letecká kampaň bude dlouhodobá a IS z ní vyjde oslaben. O tom, zda to syrskou občanskou válku pomůže ukončit, se nyní dá jen spekulovat.
Zpátky k terorismu?
Druhým faktorem probíhajícího střetu, který si zasluhuje pozornost, je chování Islámského státu a jeho proměna. Podobně jako v případě zásahu USA proti IS v Iráku, i nyní předcházela americkému útoku ofenzíva islamistů. V Iráku šlo o výpad na kurdské středisko Irbíl, v Sýrii se jednalo o tažení na město Kobane, taktéž kurdské. V obou případech jde o pozice, jejichž obsazení by, alespoň z pohledu IS, upevnilo jejich pozice v regionu. Jak je vidět, IS s útoky USA počítal a snažil se na ně takto připravit i ze strategického hlediska. Očekávanému útoku se ale Islámský stát přizpůsobil i na úrovni rétoriky a ideologie, když jen den před zásahem vyzval své stoupence, aby útočili na státní příslušníky zemí, jež se na operaci proti IS budou podílet. To může signalizovat postupný přesun těžiště aktivit IS od teritoriálních výbojů v regionu ke globálním teroristickým útokům à la al-Káida.
Diskutabilní výsledek
A konečně za třetí je zde otázka, co bude důsledkem dosavadních úderů. Skutečnost, že Spojené státy jich využily nejenom k oslabení IS, ale i jiných teroristických skupin v oblasti, naznačuje, že, na místo dnes časově příliš vzdálené a nepravděpodobné šance na vyřešení syrského konfliktu jako takového, Západ upřednostnil alternativu v podobě periodického „sekání trávníku“. Je pravděpodobné, že na tomto chaotickém teritoriu bude čas od času cílenými útoky likvidovat nebo oslabovat jen ty aktéry, kteří by mohli ohrozit jej samotného či expandovat za hranice Sýrie podobně jako IS. Vzhledem k zoufalé situaci, v níž se syrský konflikt a s ním i americká podpora tamní opozici nachází, a faktu, že islamističtí bojovníci tvoří úderné jádro i u syrské opozice, stojí za to zakončit cynicky otázkou: „Budou nakonec Spojené státy v Sýrii zároveň vyzbrojovat, trénovat a bombardovat tutéž skupinu bojovníků?“
