Ukrajina má od konce února oficiálně dalšího politického vězně. Ukrajinský soud znovu vynesl politické rozhodnutí a poslal bývalého ministra vnitra Jurije Lucenka na čtyři roky za mříže. Navíc nařídil i zabavení veškerého jeho majetku a Lucenko má i tříletý zákaz vykonávat po odpykání trestu veřejnou funkci. Podle soudce jde o adekvátní trest za zneužití ministerské funkce. Ministr měl svému osobnímu řidiči totiž nezákonně přidělit byt a přiznat mu plat „operativního pracovníka ministerstva“. Škoda byla vyčíslena v přepočtu na zhruba 1,5 milionu korun. Tři roky s podmínkou dostal i Lucenkův řidič.
Od takového výroku si ukrajinské státní zastupitelství slibuje, že se „společnost stane lepší“. Nebudu předstírat, že tomu prohlášení rozumím. Nicméně to, že Jurij Lucenko je bývalým ministrem vnitra vlády Julie Tymošenkové a lídrem opoziční Národní Sebeobrany, která spolu s Juščenkovskou Naší Ukrajinou a BJUTem Julie Tymošenkové patřila k „oranžové“ trojce, nemělo na výsledek procesu nejspíše nejmenší vliv. Ukrajina totiž bojuje proti korupci.
Na Lucenka proto v zápalu boje proti korupci v prosinci 2010 vletěly speciální jednotky Alfa a podle scénáře z jakéhosi akčního filmu ho zneškodnily. Byl zrovna na vycházce se psem… O osudu psa mi není nic známo, svou roli ochránce ale nesplnil a jeho pán byl od té doby držen jako těžký zločinec ve vazbě. (Tím nechci v žádném případě snižovat stupeň společenské nebezpečnosti korupce nebo zneužívání pravomoci, jen myslím, že existují jiné prostředky, jak se s takovými pachateli vypořádat). Ani jeho zdravotní problémy, které byly zřejmé na první pohled, nebyly dostatečným důvodem pro zahájení stíhání na svobodě. Lucenko pravidelně při zasedání soudu ztrácel vědomí, museli k němu volat sanitku. Na nehumánní zacházení se zadrženým upozorňovala i Rada Evropy.
K soudu, který začal případ projednávat až v květnu 2011 (to už měl za sebou Lucenko nejednu hladovku), bylo předvoláno více než sto padesát svědků. Většina z nich ale státní zastupitelství nepotěšila. Někteří prostě nepřišli, ti více odvážní svědčili v Lucenkův prospěch. Soudce se ale přesto rozhodl přečíst svědectví těch, kteří se neobjevili. Ale protože je veřejně známo, že výpovědi pro „svědky“ byly předpřipraveny (ti, kteří přišli je buď pod nátlakem podepsali a pak odvolali, nebo je vůbec odmítli podepsat), je těžké brát cokoli v tomto procesu vážně.
Ukrajinští politologové si myslí, že Lucenkovo odsouzení nevyvolá velkou odezvu a na vztahu Západu k Ukrajině se podle jejich názoru nic nezmění. Asi mají pravdu. Bohužel. Vztahy jsou už tak velmi napjaté, ale zároveň asi ne tak silně, jak by bylo potřeba, protože Kyjev pořád postrádá motivaci k tomu, aby cokoli na svém chování měnil.
Takže prezident Janukovyč bude dál vesele tvrdit, že nemá na soudní procesy žádný vliv, že jenom bojuje s korupcí (některých), že opravdu chce situaci řešit, a že klidně dá Tymošenkové milost (nejspíš když o to požádá, což ona nikdy neudělá). Ale nic se dít nebude. A Evropská unie se tradičně nebude stačit divit a všechno bude důkladně monitorovat.
Jedním z možných vysvětlení, proč si Ukrajina vytvořila další problém, je totální ztráta pudu sebezáchovy. Ale protože případ Lucenko bude pořád ve stínu případu Tymošenková, tak to spíše vypadá, že Kyjev prostě sází na to, že nějaký Lucenko je pod naše rozlišovací schopnosti. Z logiky věci by tomu tak mělo být. Lucenko byl ve vazbě už přes rok a Západ mluvil z devadesáti devíti procent jen o Tymošenkové. Co je ale na Ukrajině tak přitažlivé je fakt, že logika tam vůbec nefunguje. Ukrajina je země zázraků a prezident Janukovyč byl nejspíše nadán nadpřirozenou schopností dělat z obyčejných a téměř zapomenutých politiků hrdiny. Což je na Ukrajině jaksi přirozeně často dotaženo až do absurdních konců – třeba jako je nominace Julie Tymošenkové na Nobelovu cenu míru.
No comment - Lucenkova reakce na výrok soudu. Odrazila se přímo ve tváři státního zástupce.
