V Japonsku propukla epidemie zcela neznámého viru - tzv. suši chřipky, nemoci, kterou způsobuje tamní oblíbená specialita sushi. Virus, který se objevil v syrových rybách, umocňují rýže a snad především mořské řasy. Panika vybuchla v jednom z center, Shibuyi, kde sanitky odvezly strávníky s vysokými teplotami do nemocnice. Zatím je hlášeno v celém Japonsku asi 100 případů výskytu dosud přesně nedefinovaného viru. Ze zmíněných nakažených v Tokiu zemřely dvě osoby. Světové aerolinie okamžitě zrušily všechny lety do země vycházejícího viru, Korea se od nenáviděného souseda rázně distancovala a neprodyšně izolovala japonské velvyslanectví. Rusko Japonsku bleskově přepustilo Kurilské ostrovy a Američané zvažují kobercové nálety.
Samotní Japonci polili pobřežní sádky lososů a tuňáků naftou a zapálili obrovské ohně. Všechny přímořské velmoci začaly intenzivně harpunovat okolní vody a Srbsko je snad poprvé od rozdělení Jugoslávie rádo, že je vnitrozemskou zemí. Nizozemci se pak celonárodně jali navyšovat duny, aby k nim nemohly přeskákat skákající druhy ryb. Panika dolehla i k nám. Třeboň oznámila ukončení chovu a doporučila českým hospodyňkám přechod letošní vánoční krmě na kuřecí řízky.
Média valí podobné informace už týden, lidé obléhají lékárny, odmítají jíst už i sardinky a humrové chlebíčky vyrobené z chemických náhražek. Tak nějak podobně na mě působí současná hysterie okolo prasečí chřipky. Kolik že zemřelo prokazatelně v epicentrálním Mexiku osob? 15? Ze zhruba 100 milionů? Dovede někdo spočítat, o jaký podíl se jedná? Nudíme se už natolik, že si nebezpečí vymýšlíme? Vzpomínáte na šílené krávy, ptačí chřipku, teď je tedy na řadě vepřové? A co pak - pokud to nebudou ryby, bude to třeba mléko?
Jakoby se všichni snažili odpoutat pozornost od skutečných problémů. Ekonomická krize je jedním z nich a lidé už pomalu otupují. Pro Mexiko to může třeba být ještě větší krize a problém pomalého přesouvání tamní populace na sever, kde pak tatáž volí podivné osoby za prezidenty. Jsou ony souvislosti vůbec vysledovatelné?
Můj dnešní blog plný otazníků ještě doplním bizarním vývojem kolem české politiky. Chřipka nechřipka, blíží se nová vláda. Až neskutečně charismatický nový vůdce, podpořený skupinou sovětsky školených odborníků už brzo nakrátko vyrazí do Evropy. Ta, pokud se nestačí schovat, bude muset tyto podivné osoby potkávat ještě asi dva měsíce, pak k ulehčení všech přebere žezlo usazené Švédsko. A vzhledem k rozšiřující se unii se na nás zase dostane až tak za 20 let. To už tu nebudeme a ti noví snad už konečně budou lepší.
Hodně se teď píše o výročí, které připadá na 17. listopad. Dokonce i Jarek Nohavica ho zmínil ve svém rozhovoru v Reflexu, ve kterém bůhvíproč tyká redaktorovi, který není o tolik mladší a přitom mu vyká. Zajímavá novinka. Taťka v rozhovoru s nezvedencem. Tak tedy tento bezesporu vynikající muzikant poněkud nepevného charakteru tady mluví o dnešních padesátnících, kteří plni naděje a sil zažili osmdesátý devátý, a teď jen zírají, jak rychle se iluze rozplynouti umějí.
A začínají se ve stále větším počtu stydět. Za všechny oficiály, tím největším počínaje. Zoufale vzhlížejí k náznakům normálnosti, k jakémukoliv poryvu, že ten marasmus není epidemický. Neboť sice nezabíjí, ale nesporně ubíjí.
Návrat ke studu může být i očistný, přestaneme si namlouvat, jak jsme výjimeční a originální. Jak stojíme za pozornost. A zapadneme do průměru. Jdu si raději přečíst něco o chřipce. Ta je aspoň přesně měřitelná.
