Znám spoustu tureckých dívek muslimek. Nepijí alkohol, modlí se, ale šátky nenosí. Dobrého muslima z tebe šátek neudělá, říkají. Jsou moderní, vzdělané, mají práci a velmi si libují v tom, jak dobře vypadají. Musím přiznat, že dívek, které nosí šátky, tolik neznám. Ale přesto, ty které mezi ně patří, mají k nošení šátku a k takzvanému zahalování různé důvody. Může to být náboženství, nátlak společnosti, ve které vyrůstají a žijí, nátlak rodiny, nebo jen jejich rozhodnutí. Největší záhadou jsou pro mě ale takové Turkyně, které sice vlasy zahalují, ale nosí přiléhavé oblečení, pestré barvy, jejich obličej je zvýrazněn přitažlivým make-upem, a které nosí výhradně boty na podpatcích. Vždycky jsem si myslela, že šátky nosí proto, aby je ochránily před pohledy mužů, aby je nepřitahovaly, neprovokovaly. Protiklad zahalování se a zároveň používání všech ostatních pomůcek ke zkrášlení sebe sama pro mě postrádá logiku.
Debata o šátcích se v Turecku opět rozjela. Dívky a ženy, které se zahalují, totiž nemohou podle tureckých zákonů šátek nosit ve veřejných budovách nebo na univerzitách. Tento zákon má zajišťovat sekularitu země, tedy oddělení státu od náboženství. Zahalené ženy tak například nemohou pracovat ve školách, v bankách, na poště nebo na soudech. Tedy, pracovat tam mohou, ale před vstupem do zaměstnání musejí šátek odložit. Stejně to donedávna bylo i na univerzitách. Studentky neměly oficiálně povolen vstup do univerzitního kampusu. Některé školy sice tento problém přehlížely a k zahaleným studentkám byly mírnější, jinde ale vedení školy požadovalo plnění tohoto nařízení. A tak dívky často před vstupem do školy vyměňovaly muslimské šátky za čepice, kapuce nebo dokonce za paruky. Jen aby zakryly své vlastní vlasy.
Už před dvěma lety se tento zákaz snažila zrušit vládní strana, ale Ústavní soud tuto změnu zarazil. A vypadá to, že je Turecko na další cestě ke zrušení zákazu nošení šátku ve státních institucích. Tento problém se snaží vyřešit vláda i opozice, ale jak podotýkají turečtí novináři, hned tak to nebude, protože hlavně vládní strana si nechává toto téma jako své eso v rukávu na předvolební parlamentní kampaň, která vyvrcholí volbami na jaře příštího roku. Vládě už ale napomohla jedna zásadní změna. Úřad, který se v Turecku zabývá vysokými školami, totiž nedávno rozhodl, že vyučující nemůže vykázat ze třídy dívku zahalenou do šátku. Toto rozhodnutí, kterým se musí nově řídit všechny státní univerzity, se tak stalo velmi významným precedensem. Nejen že dívky, které se do té doby považovaly za diskriminované, měly velkou radost, ale radost se rozmohla i mnohem dál. Například došlo k několika situacím, kdy po tomto rozhodnutí přišly v šátku i studentky středních škol. Když je nepustili do třídy, přišly znovu, tentokrát se svými otci.
Odborníci se shodují, že v případě středních nebo dokonce základních škol je to mnohem větší problém. Pokud dívka není dospělá, není jí osmnáct, není nošení šátku jejím vlastním svobodným rozhodnutím, ale šátek nosí kvůli rozhodnutí rodiny. Proto je nošení šátku u dětí oficiálně považováno za nemyslitelné. V tom je zatím jasno. Ale, nikdo neví, kolik dospělých dívek a žen nosí šátky dobrovolně podle své vůle. Nakolik jsou zahalené hlavy projevem tureckých žen toužících po vzdělání, a nakolik jsou projevem tlaku rodiny, otce, manžela, nebo celé pronáboženské společnosti?
Šátky nosí podle různých průzkumů v Turecku asi sedmdesát procent žen. Podle různých odhadů většina z nich žije na venkově a nemá žádné ambice. Existuje ale i početná skupina zahalených žen, které o svá práva bojují. Podle nich jsou zákazy velkou diskriminací, kvůli nim často nemohly studovat a často nemohou vykonávat svou práci. Například soudkyně, lékařky ve státních nemocnicích, ale i jiná povolání, se v Turecku s šátkem na hlavě vykonávat nedají. Ženy, které bojují za svá práva, se snaží vyvrátit předsudek, že šátek znamená jejich slabost a podřízení se mužským autoritám. Možná to tak v některých případech je, ale za většinou šátků stojí právě nátlak někoho z blízkého okolí dívek.
Šátky rozdělují tureckou společnost a jsou jedním z nejtěžších témat, se kterými se Turecko potýká. Patří nošení šátků do kategorie lidských práv a práv na svobodný projev? Nebo šátky mohou ovlivnit charakter státu? Moderně orientovaní Turci nechtějí o rušení zákazu ani slyšet a bojí se, že po zrušení zákazu přijde po nějaké době naopak příkaz nošení. Bojí se, že pokud by bylo povoleno nošení šátků ve státních institucích, vyvolalo by to na nezahalené ženy, muslimky, obrovský společenský nátlak a k nošení šátků by byly za nějakou dobu přinuceny. Když ne zákonem, tak veřejným tlakem. Opozice zase využívá argumentu, že šátky jsou nejenom projevem náboženského vyznání, ale také politického islámu, a že rozpoznat mezi tímto rozdíly je velmi těžké. Zrušení tohoto zákazu, pokud by k němu v Turecku došlo, by bylo jednoznačně narušením sekularity země. Ta si doposud zakládala na tom, že dokáže jako stát, kde žije většina muslimů, fungovat na moderním základě. Vládní strana má velkou podporu veřejnosti. Po nedávném referendu, v němž většina schválila ústavní změny včetně změn ve fungování soudů, které podle kritiků naruší jejich nezávislost, se spekuluje o tom, že by se i o šátcích mohlo rozhodovat ve všelidovém hlasování. V takovém případě je zrušení téměř jisté.
- Turecká žena s typickým šátkem autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2068/206781.jpg
- Zahalené turecké ženy před bazarem autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2068/206784.jpg
- Ulice v turecké Antalyi autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2068/206780.jpg
