\"Vladimíre – říkám mu Vladimír – neboj se protiraketového štítu. Raději se k němu také přidej! \" To byl Bushův dopolední vzkaz Putinovi, jak jsme ho slyšeli v přenosu tiskové konference konané po rozhovorech George W. Bushe s českým prezidentem a premiérem. Odpoledne, v projevu, který byl už dlouho předem označován za stěžejní poselství celé Bushovy evropské cesty, řekl americký prezident naopak, že za Putinovy vlády sešly demokratické reformy v Rusku z cesty. Na jedné straně výzva příteli, aby se jeho země podílela na systému obrany demokratického světa proti případným zákeřným raketovým útokům z území tzv. \"rogue states\" (nedokážu jim česky říkat \"darebácké státy\", protože mi to ani trochu nezní jako politický termín); na druhé straně – pár hodin poté – příkré odsouzení Putinovy vlády pro její odklon od demokratických změn.
Pražský výběr pro Putina
Čekalo se, že Bush nalije už v Praze Putinovi čistého vína. Ale byl to spíš „Pražský výběr“. Který z obou Bushových výroků si Putin vybere jako výzvu, na niž by měl reagovat při dnešní a zítřejší osobní výměně názorů s americkým prezidentem v německém Heiligendammu? A která z jeho možných reakcí by byla lepší pro budoucnost naší republiky? Neboť budoucnost naší republiky, klid či neklid v „srdci Evropy”, bude, jak už je teď patrno, na výsledku dohody či nedohody Bushovy Ameriky s Putinovým Ruskem záležet. Možná trochu, možná hodně. Předvídala tohle zahraniční politika nejnovější české vlády?
Nerad píšu dvakrát totéž (viz můj komentář ze 2.5. 2007), ale dejme tomu, že Putin řekne ano na výzvu k účastí Ruska na systému protiraketové obrany, který by měl své prvky na našem území. Jednoho dne by to pak mohlo přivést Kreml, ruskou generalitu, ruské zpravodajské služby a konec konců i v ruskou veřejnost k formulování nároků, které by Českou republiku asi dost zaskočily. Uvedu jen ty nejméně zneklidňující možnosti: například exkurze ruských vojenských odborníků k prvkům protiraketového systému na našem a polském území, trvalá spolupráce ruských a amerických odborníků přímo na místě… Společné manévry v rámci společného protiraketového systému… Dovedu si ovšem představit i nepříjemnější možnosti.
A když to bude naopak?
Tedy, když Putin bude nadále vnímat přiblížení prvků americké obrany k hranicím Ruska a jejich umístění na území donedávna ovládaném sovětskou mocí jako pokořující akt? Jako nepřijatelnou komplikaci předvolební situace, která je pro něho sama o sobě dost svízelná? Nebo dokonce opravdu jako strategickou hrozbu? Jeho ostrá varování se už teď vystupňovala tak, že každého rozumného politika u nás i v celé Evropě to musí nutit k tomu, aby promyslel případný vývoj situace daleko dopředu. Zase řeknu jen to nejméně zneklidňující, ale představme si, že napětí opravdu poroste tak, že obě strany uznají za vhodné posilovat svou vojenskou připravenost. Když ne jinde, tak aspoň na citlivých místech. Mezi nimi budou pochopitelně i místa, kvůli kterým celé napětí vzniká. Tedy radarová základna v Česku a raketová v Polsku. Nejde mi o to, strašit ozbrojeným konfliktem. To podtrhuji. Věci z různých důvodů ani nemohou dojít tak daleko. Tu hypotetickou situaci jsem popsal jen a jen proto, abych položil tyto otázky: Bude případná smlouva o radarové základně v Brdech počítat také s posílením její obrany dalšími americkými jednotkami a zbraněmi v případě možného ohrožení? Bude se česká vláda podílet na vyhodnocení takového ohrožení? A bude v takové situaci (tedy v situaci možného ohrožení) ještě záviset umístění amerických posil v oblasti radaru, jejich početnost a délka jejich setrvání na českém území na souhlasu české vlády? Bude se i na tohle myslet při podpisu česko-amerických smluv? Myslím, že jsou to legitimní otázky.
