Ptal jsem se několika lidí, zda vědí, jak dlouho mají Spojené státy americké v držení základnu Guantánamo na kubánském území. Z těch, kdo nevěděli, nikdo nehádal ani zlomek skutečné doby.
Je to sto pět let!
V r. 1895 povstali Kubánci už podruhé proti španělské koloniální nadvládě. V bojích padli jejich legendární vůdci: básník José Martí a Antonio Maceo. V r. 1898 vyletěla u kubánských břehů do povětří americká bitevní loď USS Maine, která připlula k Havaně chránit životy a majetek amerických občanů. Bylo to v okamžiku, kdy povstalci měli už blízko k vítězství. Ačkoli příčina výbuchu na obrněnci Maine je dodnes nevyjasněna, stalo se jeho potopení pro americkou vládu důvodem k vyhlášení války Španělsku. Američané Španěly porazili a vládli Kubě do r. 1902.
Kubánská republika, založená v květnu toho roku, zůstala i potom de facto pod americkou vojenskou kontrolou. Aby Američané odešli, přijalo ústavodárné shromáždění Kubánské republiky tzv. Plattův dodatek (Platt Amendment/Enmienda Platt), podle kterého zůstalo Američanům i po jejich odchodu právo zasahovat na Kubě vojensky a zřizovat námořní základny. V r. 1903 vznikla tedy z tohoto titulu v Guantánamu americká zásobovací uhelná základna. Smlouva, kterou vlády Spojených států a Kuby o jejím založení uzavřely, dala Američanům právo udržovat ji na kubánském území „dokud to bude třeba k zásobování jejich plavidel uhlím a k jejich kotvení“ (for the purposes of coaling and naval stations). Spojené státy měly mít na základně naprostou svobodu jurisdikce a správy. Naproti tomu výslovně uznaly svrchovanost republiky Kuba nad tímto územím.
V další smlouvě z roku 1934 se obě země dohodly, že ke zrušení základny je třeba souhlasu obou vlád(!!). Raději to pro jistotu řeknu hodně srozumitelně: bez amerického souhlasu je základna Guantánamo od r. 1934, ale de facto od svého založení v r. 1903, nezrušitelná. (Pro orientaci dodávám: Ke změně režimu došlo na Kubě v roce 1959, Spojené státy pak v r. 1961 zrušily s Kubou diplomatické styky.)
Pochyby právníků nemění nic na realitě
Analýzy právních aspektů stoleté platnosti smlouvy o Guantánamu vedly k různým závěrům, ale ne ke změně reality. Kuba, ať měla v různých obdobích dvacátého století jakoukoli vládu, nemohla se od r. 1903 opřít o žádné nezpochybnitelné právní ustanovení k tomu, aby získala zpět opravdovou svrchovanost nad Guantánamskou zátokou, přestože smlouva, kterou její vláda v tom roce uzavřela s vládou amerického prezidenta Theodora Roosevelta, Kubě tuto svrchovanost neodňala, ale naopak výslovně garantovala.
Nic nezměnila ani okolnost, že v průběhu dvacátého stolení se jinde ve světě realizovala dekolonizace, že Číně vrátili Britové Hongkong a Portugalci Macao, že samotní Američané vrátili Panamě pásmo Panamského průplavu. Nic na americkém držení Guantánamské zátoky nemění ani to, že účelem udržování základny už dávno není zásobování parníků uhlím, jak stanovila smlouva, ani to, že dnešní její účel je v očích světa výsměchem snaze západní civilizace chránit a prosazovat všude na světě demokracii a dodržování lidských práv.
Možná, že je dobré připomenout si historii Guantánama právě v tyto dny, kdy ve Washingtonu jedná premiér naší země o umístění americké radarové základny na českém území. Pacta sunt servanda, dohody je třeba dodržovat, a to i když jsou dojednány diletantsky, nebo třeba jen s bezmeznou důvěrou ve spojence.
