To vím dlouho a teď jsem jen opět ujistil. Píšu tyto řádky doslova pár hodin před štědrovečerní večeří po příchodu od souseda, který chtěl, aby se na chvíli zastavil čas a pozval mě proto na šálek čaje s medem. Při pohledu do kuchyně a poslechu seznamu prací jsem si řekl, že to je docela slušná dřina připravit chvíle u stromečku. Je to pořádná večeře, která vyžaduje několikadenní úsilí.
A bylo tomu tak vždy. Na polském venkově byl přelom roku v dávných dobách magickým obdobím, věřili, že právě v oněch dnech se rozhoduje o příští sklizni. Sousedé mezi sebou soutěžili. Kdo domů přinese první stromek, prý bude mít nejvíce obilí. Zvyky a tradice se dodržují dodnes. A někteří se v zájmu soutěžení vyparádili už měsíc před vánocemi. Od začátku prosince v sousedství svítí lampičky a lampy, bliká to jak v cirkusu. A soused měl stromek pochopitelně dříve než já, jen nevím, jestli o tom obilí ještě něco ví.
„Štědrovečerní večeře je velmi slavnostní rodinná událost. Nikdo by neměl být sám. Ryby, pirohy, makovec a perník by na stole neměly scházet“, slyším jako každoročně od sousedů. K vánocům patří bohatě prostřený štědrovečerní stůl s dvanácti druhy jídel. Z polévek kraluje rybí nebo houbová, kapr je na několik způsobů (ne smažený ve strouhance), často v aspiku nebo vařený, kapra doplňuje sleď ve smetaně, octu nebo oleji.
Vždy je prostřeno i pro nečekaného zbloudilého hosta. Ke Štědrému dnu patří i betlém, zpívání koled, půlnoční mše a pochopitelně zdobené vánoční stromky.
Ještě předtím, než se objevil v polských domech stromeček, přinášel hospodář ráno 24. prosince zelenou větvičku anebo vršek převážně od smrku či jedle. V ten den začínaly oslavy loučení se starým rokem a vítání s novým, oslavy končily až na Tři krále. Den začal vítězit nad nocí, to bylo znamení nové úrody.
Teprve až na přelomu 18. a 19. století se v polských domech objevují stromky, tradice přišla z Německa. Věšely se ke stropu v rohu nad vánočním stolem. Často na něm visely česnek, který odháněl zlo a nemoci, ořech jako symbol plodnosti a jablko, symbol zdraví a síly.
Místo pod stromkem mělo zajistit zamilovaným, že se ožení anebo provdají. To bylo v každém domě důležité místo, říkalo se mu svatý kout. Byl v každém vesnickém domě, visely tam obrázky svatých, stůl byl svátečně prostřen, důležitý byl i svazek obilí.
Hospodář si na vánoce přál, aby byla sklizeň v příštím roce bohatá, proto dal větvičky stromku i do stodoly a chléva. Obilí v domě mělo mít kouzelnou moc, chránilo rodinu před zlými duchy a nemocemi.
Zpočátku se na zelené větvičky věšelo to, co bylo doma. Jablíčka, ořechy, sladkosti medové perníky nebo oplatek. I z něj se vyráběly ozdoby. Oplatek byl a dodnes je jedním z nejdůležitějších součástí vánočních oslav. Dokonce důležitější než vánoční stromek, štědrovečerní večeře anebo půlnoční mše. Soudí tak 97 procent Poláků. Oplatek je patrně to hlavní, co patří k vánocům. Lidé si nabízejí mezi sebou své oplatky a prožívají pocit sblížení. Před večeří se o něj dělí, je to na znamení lásky a odpouštění.
Mějte se rádi. Hezké vánoce přeje Miroslav Karas.
