Rvačka před mešitou

O Sofii se často dočtete, že se od jiných hlavních měst v regionu liší existencí křesťanského kostela/katedrály, synagogy a mešity v centru velmi blízko sebe. Mešita se jmenuje Banyabaşı, byla postavena v 16. století asi nejslavnějším osmanským architektem Sinanem a už skoro 450 let v ní probíhají modlitby, nepřerušené ani socialistickým obdobím. Jak je známo už i našinci, nejdůležitější pro muslimy obecně je modlitba páteční – kdo do mešity jinak nechodí, v pátek se snaží tam být, proto jsou muslimské svatostánky v tento den plné. Když se do Banyabaşı věřící nevejdou, jsou pro ně k modlitbě před mešitou připraveny koberce, někdy i až na chodník. Děje se tak dlouho, ví se o tom a stejně jako po městě pravidelně zní zvony z kostelů, rozléhá se v centru Sofie i hlas muezína.

Před dvěma týdny se ovšem stal pátek u Banyabaşı dnem střetu jedné náboženské tradice a něčí národnostní a náboženské nesnášenlivosti. Nebo „jen“ naprosto netolerantních politických ambicí. Proti „hlasitému svolávání k modlitbě“ protestovala politická strana Ataka (Útok) v čele se svým předsedou osobně.
V Bulharsku je turecké téma smutným evergreenem. V posledních letech 14. a prvních desetiletích 15. století byla nezávislost bulharské státnosti přerušena na období 500 let, po které bylo dnešní území součástí Osmanské říše. Ta byla z místního pohledu jinověrským agresorem, který se nechoval právě tolerantně či ohleduplně k místnímu obyvatelstvu. Obrozenecká literatura a učebnice dějin jsou plné emotivních popisů útlaku a zvěrstev, o jakých dnes slýcháme nejen ve zprávách z občanských válek ve střední Africe, ale jaké se páchaly i v Evropě ještě před deseti lety, v bývalé Jugoslávii, kde je měli většinou na svědomí pro změnu křesťané. Válka si nevybírá, středověké nájezdnické tlupy v mnohamilionovém impériu také ne. Ať to bylo jakkoli, v bulharské duši zůstala rána, jejíž jizva neustále svědí.

Bulharsko oslavuje den 3. března 1878 jako den Osvobození od tureckého jha a národní svátek. Ano, tureckého jha, ne osmanské nadvlády. Ve školách je stále povinnou školní četbou obrozenecký román 'Pod jhem' od Ivana Vazova. Později bulharsko-turecká hranice jako hranice mezi dvěma znepřátelenými vojensko-politickými pakty, Varšavskou smlouvou a NATO, nadále udržovala nepřízeň. Víceméně jednostrannou – turečtí Turci s Bulhary zvláštní problém nemají. A zatímco se u nás na téma Rakousko-Uhersko žertuje, a dokonce lze někdy mluvit o jisté nostalgii, žertovat v Bulharsku na téma osmanského období je neslýchané. Před několika lety dokonce byla odmítnuta účast na konferenci vědcům, kteří si dovolili zpochybnit stoprocentně negativní pohled na tuto část zdejších dějin. V 80. letech zaútočil režim Todora Živkova na tureckou menšinu plošnou změnou jejich jmen na bulharské a dalšími potupami.

Po listopadu 1989 vzniklo Hnutí za práva a svobody, které podle dokladů není ani etnicky ani nábožensky motivováno, ale je známo jako politická strana zastupující bulharské Turky – nejen proto, že je jeho dlouhodobým předsedou jeden z nich. Stalo se jazýčkem na vahách mezi vládou bývalých komunistů a nové nekomunistické koalice a dodneška patří k jednomu z nezanedbatelných subjektů v parlamentu.

V roce 2005 byla založena bulharská nacionalistická strana Ataka, jejíž dvacetibodový program hlásá jednonárodnostní Bulharsko (jakým nikdy nebylo a doufám nikdy nebude – i s minimální znalostí místních dějin a vývojových faktorů je tato představa celkem bizarní…), vystoupení ze všech mezinárodních uskupení (NATO, EU apod.) a naprostou neutralitu země. Moje asociace: sterilní vakuum umělé rezervace. Od té doby je ve vnitřní politice slyšet protiturecká a protiislámská rétorika. V ČR si nacionalisté zasedli na Romy a nověji přistěhované cizince z Asie. V Bulharsku sice také existuje romský problém, ale opozice bulharské a křesťanské vs. turecké a muslimské je zřejmě pro jistou část populace citlivějším tématem. Bylo by zajímavé vědět, kolik takových lidí je. Protože v běžném, všedním, každodenním životě si spolu žijící a pracující Bulhaři a tzv. etničtí Turci nebo křesťané a muslimové (pozor, nesměšovat!) po krku rozhodně nejdou a zpravidla si rozumějí. Současným ministrem kultury Bulharska je také etnický Turek. Nikomu tu (kromě politických nacionalistů) nevadí z národnostních důvodů dovoz tureckých seriálů, tureckého zboží nebo jeho turečtí sousedi. Jen ta minulost, kdyby někde stále nestrašila… Ta totiž v jistém obrozeneckém smyslu klade rovnítko mezi bulharským a vlasteneckým, mezi bulharským a protitureckým.

Zpět k demonstraci před mešitou v Sofii. Strhla se při ní rvačka, mávalo se utrženými okapovými rourami, létalo kamení a ostrá slova, hořel koberec určený k modlitbě, byli zranění… Nacionalisté hned obvinili, koho mohli – muslimy, že se bránili, policii, že reagovala vlažně, jimi podporovanou vládu, že hned nezareagovala, parlament, že je nepodpořil… A narazili. Protože právo na modlitbu se podle ústavy nikomu upřít nesmí, protože policie často bývá při takových střetech mírně rozpačitá (a nejen v Bulharsku, že?), protože vláda dala najevo, že se nenechá vydírat a parlament schválil prohlášení odsuzující jejich jednání. Stranu opustilo několik jejích poslanců.

K mešitě v následujících dnech nosili lidé květiny jako omluvu a muslimové na její plot pověsili bulharskou vlajku, aby ukázali, že jejich vlastí je Bulharsko. Objevily se politické výzvy k zákazu činnosti Ataky z různých stran politického spektra. A muslimští náboženští předáci rozhodli o omezení modliteb venku před mešitou úpravami celého prostoru a snížení reproduktorů na minaretu, aby svolávání bylo slyšet věřícími, kteří jej už očekávají v okolí, aniž by rušilo lidi ve čtvrti.

A abych ještě trochu osvětlila situaci národnostní a náboženskou během potyčky – policie ze záznamů identifikovala útočníky nejrůznější – nemuslimské členy i nečleny Ataky, muslimy, nemuslima s tureckým jménem… Já vím, osvětlení to právě není, spíše další ukázka propojenosti všeho se vším tady.

Bulharsko letos čekají komunální a prezidentské volby. Přirozeně se nabízí okamžité vysvětlení toho, co se v Sofii stalo, právě a jen jimi. I tak mě to mrzí. Bulhaři totiž patří v regionu k nábožensky a etnicky nejtolerantnějším a jakékoliv provokace tohoto typu by tu neměly být účinné. Někdy to není jednoduché, uvědomíme-li si původovou, etnickou a náboženskou pestrost země. Doufejme ovšem, že i nadále bude rozlišovat skutečné hodnoty a potřeby od ambicí jednotlivců opravdu drtivá většina bulharských občanů.

  • Mešita Banyabaşı v Sofii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2611/261098.jpg
  • Mešita Banyabaşı v Sofii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2611/261100.jpg
  • Mešita Banyabaşı v Sofii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2611/261099.jpg
  • Předseda strany Ataka Volen Siderov autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2612/261101.jpg
  • Rvačka před mešitou Banyabaşı v Sofii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2612/261102.jpg
  • Hořící koberec před mešitou Banyabaşı autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2612/261103.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...